Katherine, kiss me!

Stříkačka z půlky naplněná láskyplnou směsí roztaveného heroinu a syté, ještě tepající A+ je tvrdě zaražené v mém vrásčitém, dávkami zneužitém levém předloktí. Naprosto připravená, čekajíc na mou všemohoucí ruku. Jako přítulná fena. Jako řadící páka právě nastartovaného auta. Jako syn nastavující svou tvář, co vám poprvé kradl z peněženky. Jako prozatím uzavřený Parker, před důležitou zkouškou. Jako zvlhlý klín mé první lásky. Jako umírající matka s nataženou rukou k poslednímu stisku.

Tehdy mi bylo dvacet. Miloval jsem ji. Ona milovala ho. Jen mi to neřekla. Chtěl jsem ji překvapit. Neměl jsem. Chtít. V kapse mi dřímali dva lístky na Glastonbury. Nikdy jsme spolu moc společensky nežili. Spíš jen sexuálně a filozoficky. Vadilo mi to. Jí ne.

Ten koncert plný barev, kruhů, nedokončených melodií, nepočatých point, rozmazaných tváří, obřích vykřičníků a neznatelných slin vytekájicích z mých úst jsem si po chvíli váhání s radostí pustil do těla.
Pojď ke mně, dodělej mě, za všechny! křičel jsem. nikdo, ale nikdo mě nemohl slyšet. seděl jsem uprostřed své zahrady, daleko od kohokoli, zvířat, vůní, dobré nálady, mládí, nápadů.

Zaparkoval jsem dál než obvykle. Ani mě nenapadlo dát jí vědět, že jsem přijel z Mnichova o týden dřív.

U branky se líbali
ksicht mi ztuhl
na ostatní nedbali
možná i zrudl.

Laciná filmová scéna?
Co je to za kreténa?
V zubu se mu zablýsklo,
piercing asi na blízko.

Už ji nechci nikdy vidět. Pojedu někam hodně daleko. Hned teď. Nastartoval jsem a vyjel. Myšlenky se mi honily před očima. Nevnímal jsem kolik jedu. Bylo to na čtverku. Do zatáčky. Podél cesty šel starý pár. Nepřežili to.

Dávka mi dávala zabrat. Celému tělu. Od ušních boltců po malíky na nohách. Přepadl jsem i z vozíkem na bok. Ještě jsem vnímal policejní auto, co přijeli a vystoupil z něj muž v mých letech. Obraz se rozostřoval. Promluvil na mě. Neslyšel jsem však ani pípnutí. Pozoroval jsem, jak rozevírá ústa a něco mi v očích zablesklo. To snad ne. To je on.