Píp. Píp. Píp. Píp.

Řítí se na mě jednotlivé kofoly, kolaloky, mouky hrubé či jemné, žitné i bio, špaldové nebo na pizzu, džus, další a pak ještě jeden. Paní prodavačka řadí na druhý rychlostní stupeň - ovoce a zelenina přetéká přes jezdící pás a neochvejně si razí cestu přímo ke mně. Přiznávám - nestíhám. Paní Brigádnice Naděžda (soudě podle její visačky připnuté na levém velmi vyvinutém ňadru svém) to zpozoruje a s děsivým a posměšným úšklebkem zrychlí ještě více. V zapadnutých očích se jí pekelně blýská a její téměř orgastická radost jde cítit až k pokladně číslo 22, která je mimochodem volná, a proto žádáme zákazníky, aby využili její kvalitní služby. Má předem připravená taktika rozdělení zboží do tašek a taštiček, dle jeho váhy, objemu a druhu se hroutí v základech. Snad jen zázrak by mě mohl zachránit.
Prosím vás pane, kolik máte těch houstiček? mumlá má nepřítelkyně pod více než vzrostlý knír.
Co jste říkala? lžu a hbitě přeskládávám džusy s tvarohy do správných pozic.
Kolik máte těch houstiček?! Nemám tady na vás celej den! hřmí ona a roztomile si uprdne do nepříliš polstrované židle
Jo to já nevím, paní. Teda slečno. Já jsem to tam jen tak naházel, znáte to. odvětím a pár posledními pohyby dokonám předem rozkreslené dílo. Jako pokaždé mě ty houstičky zachránili. A to jich vždycky kupuju devět. Nevím proč, nikdy jich tolik nesníme.


PS: There are Levi's commercials and they're awesome. E.g. - 1 by Michel Gondry (Eternal Sunshine of the Spotless Mind, Science of Sleep, )

another 1

A vítězem se stává...

Zinnat 500mg. Přehlížený, podceňovaný a nepoužívaný. A právem! Vůbec totiž neúčinkuje. A řeči o tom, že to je přece skoro stejný jak Cefzil mě neuklidní. Troufnu si říct, že už pár zkušeností mám. Není to skoro nemoc. Ať říkají zánět epiglotis, silná angína, streptokok nebo kdovíco ještě. Je to součást mě, co se v pravidelných intervalech ozve, jako když vás máma volá k večeři. Jako když vás prvního září vítá Evžen lovec žen v rozhlase.

17 apoštolů?

Bože, vy jste úžasní. Ne, zdřím se emoční nevolnosti. Jen mě to nutí k obrovské odpovědnosti. Sedmnáct je asi ten nejsladší věk, milé prvočíslo a taky počet čtenářů, který by skoro stačil menšímu vydavateli k vydání skromného a neambiciozního paperbacku. Vím, že jste hodně rozdílní, že možná jen úzká část z vás četla všechny posty. Jen dalšímu kousku koláče se to čtení líbí. Všichni ale máte tu výhodu stát za zrcadlem z druhé strany, tam kam nejde vidět.

Pamatujete ještě na loňské posty s tematikou Cefzilů, Klacidů a jiných nepenicilinových (pro nové čtenáře - tudíž pro mne nesmrtelných) antibiotik? Snad ano, protože mám neblahé tušení, že zítra začnem novou serii. znáte to, když víte, co se stane. Ať už jdete koupit antikoncepci a druhý den se musíte pohádat do krve. Když vám to klape s přáteli a problém přijde doma. Když zkoumáte svůj pupek a mandle na vás zatím křičí, že máte angínu. Takové ty běžné synonymické asociace.

Díky za každou novou krizi!

Je to tak prosté. V dobách krizí - globálních, vztahových, myšlenkových - zažívám největší úspěchy na poli čistě egocentrickém. Je to jako čtvrtý Newtonův zákon a platí vždy. Mám pocit, že je tu proto, aby radost krotil, rozmělňoval a redukoval počet čistě mizerných období. Nic mi pak nevychází na 100%, ale také málokdy je vše na h... Samozřejmě, že má každý tendenci stěžovat si na vše a vytvářet tak pocit křivdy. Hovory jsou tedy většinou spředeny soutěží Kdo si žije hůř? Spokojenost se ve společnosti jaksi nenosí. Jsem spokojenej - mám peníze, skvělou rodinu, dělám co mě baví a třeba mě má někdo rád. Řeknete. Usmějí se na vás a do očí vám bije faleš.

Užasle zírám na stav ankety a hlavně na počet hlasujících. Lámu si hlavu, jestli popularita narůstá úměrně s klesající kvalitou a četností postů. Nic jiného mě totiž nenapadá. A o tom, že klubové prostředí je tatam, není již pochyb. Musím asi počkat na další krizi a posty přijdou samy.

Divná Diva, Sladká Smetana, PSE co není od PSH, Pořádná Pauza a Momentální Můza...

aneb Neumím psát, nikdy jsem žádnou soutěž nevyhrál, nikomu nenutím své vjemy, dojmy, ani poemy; jen některý večer vlívám hlavu k vám, chápavým a teď po opětovném přečtení všech postů (i těch pouze započatých, které mám k nahlédnutí jen já) jsem na vás (i když nikdo neposlouchá tak i na Nás) moc a moc pyšnej, že jsme to všechno zvládli na takové úrovni pochopení a nekritiky až si říkám, že to v dnešním světě bežné není.

Chytré, krásné, tajuplné a přitom tak jednoduché slovní hříčky s naší mladou známou češtinou jsou v době laciného rapu a komerčního hip-hopu tak řídké jako... jsou mraky když Zákopčaník hlásil slunce v duši. A přitom jsem je našel v koncentraci tak husté jako... právě ta smetana, když ji hodně dobře vyšleháte. Pomiňme mou zaujatost a neobjektivitu vůči Tata Bojs a zmiňme pár faktů. Kdy naposledy byla Reduta tak častou na nohou jako v ono úterý? Která kapela pracuje na svém Best Of albu tak dlouho a každou píseň dělá úplně znovu? Pokračovat radši nebudu. Chápu, že tahle deska i krátké turné je spíše do řad věrných a všeznalých, kteří se jí nasytí možná právě jako té dobře našlehané smetany, co leží na banánu zoufale volající o pomoc, když jí polévají horkou čokoládou. Pro zájemce se budu rozplývat, povídat, nestydět se a možná i tančit, kteří dokáží vrátit čas, abych si do té peněženky mohl dát o dvě stovky navíc.

Leží pod Bystřičkou, i když vlastně nad ní, je to tam u nás, kam většina z vás ani nepáchne a je tak nějak osobní... Ten sobotní večer byl čistě snový. Potkat nejlepší kamarády ztracené s těžkým srdcem a násilně někdy před pěti lety, cítit ten chladný odstup a ztracené roky v nicotě, vzpomínky čišící melancholií, dívat se do očí marné dětské láskya to vše zapíjet tím nejlepším pivem široko daleko, které vás nepohladí jen na jazyku, je věc, která by vás asi měla rozbrečet. Měla by vás vtáhnout do sebe a už nepustit. Sladká a jemná hruška měla katalyzovat přechod k lidské trosce plné breku. Někde se stala chyba a my skončili v Diva Baru. Protančil jsem Dieselky a vypadal jsem trapně. Byl jsem navíc. A pak se asi dostavila ta fáze, co už měla dávno přijít. Mám lehce rozseklou nohu, ale ta se zacelí líp než duše. Na tu je potřeba Můza, Duše nebo jemná záplata.

Dlouhé ticho před bouří...

...už končí!