Je to tak prosté. V dobách krizí - globálních, vztahových, myšlenkových - zažívám největší úspěchy na poli čistě egocentrickém. Je to jako čtvrtý Newtonův zákon a platí vždy. Mám pocit, že je tu proto, aby radost krotil, rozmělňoval a redukoval počet čistě mizerných období. Nic mi pak nevychází na 100%, ale také málokdy je vše na h... Samozřejmě, že má každý tendenci stěžovat si na vše a vytvářet tak pocit křivdy. Hovory jsou tedy většinou spředeny soutěží Kdo si žije hůř? Spokojenost se ve společnosti jaksi nenosí. Jsem spokojenej - mám peníze, skvělou rodinu, dělám co mě baví a třeba mě má někdo rád. Řeknete. Usmějí se na vás a do očí vám bije faleš.
Užasle zírám na stav ankety a hlavně na počet hlasujících. Lámu si hlavu, jestli popularita narůstá úměrně s klesající kvalitou a četností postů. Nic jiného mě totiž nenapadá. A o tom, že klubové prostředí je tatam, není již pochyb. Musím asi počkat na další krizi a posty přijdou samy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat