Extra příbuzenstvo

Seděl jsem na schodech a potahoval z cigarety. Jestli mě taneční něco naučily, tak chlastat a kouřit na pravidelnější bázi. A taky, že opilé holky se rády líbají. A taky, že nikdy mu nevěř, když ti říká, že blít nebude. Další noc v koupelně čištěním obleku už bych totiž strávil nerad. Jak jsem si na to vzpomněl, tak jsem se hned podíval na onu nohavici a vypadala docela v cajku. Žádná mapa nebo flek. Paráda.

Zdar vole, proč kouříš ten filtr debile?

Čau, jsem se jenom zamyslel, tak se neposer vole. Další z těch kluků, co si myslí, že když mají na sobě oblek, tak jsou jako nějak hezčí než normálně nebo co. Chytají si na uzel kravaty, jako kdyby to byla jejich erotogenní zóna, a doufají, že Taft extra hard nelhal a udrží jim jejich pramínky v tom nejvíc sexy looku. Někdy však spíš luku.

Extra hard na hlavě, extra soft v tajné kapsičce od peněženky a doufat, že nejsem extra debil, aby si se mnou nějaká aspoň zatančila.

Asi proto mi bylo líp samotnýmu tady na těch nesčetněkrát poblitých plesových schodech.

Přihnul jsem si k plácačce a nechával studený vítr foukat pod mé vyžehlené puky u kotníků.

Ahoj, co tady děláš? Oči mi zůstaly viset na jejím krásném úsměvu. Tak to mě teda vůbec nenapadlo, že by tu mohla být ona. Byla to přítelkyně od jakéhosi vzdáleného a ještě nevlastní příbuzného. Mohla být tak o tři roky starší. Potkali jsme se myslím jednou nebo dvakrát na nějaké rodinné sešlosti. Byla nádherná. Dlouhé tmavé vlasy ji padaly až ke kulatým ňadrům, která měla schovaná pod černými šaty. Pohledem jsem po těch vlasech sklouzl a zůstal v tom údolí déle, než by se slušelo. Sakra, snad si toho nevšimla. To všechno mi projelo hlavou ještě dříve, než jsem ze sebe dostal:

A-a-ahoj, no já tady jsem na plese, eeh s kámošema. A podíval jsem se směrem, kam odešel Sexy luk. Ty seš tady s Romanem?

Ne, ten by v životě nešel, znáš ho, jsem tu se ségrou. Popravdě jsem ho moc neznal, ale momentálně jsem byl za rozvod matky a následné potkání Romana moc rád.

Můžu si k tobě sednout? Zase se na mě usmála. Nebo spíš se ještě na mě nepřestala usmívat od té doby, co mě uviděla. Cítil jsem, jak mi rudnou a pálí tváře. Rychle jsem rukou smetl kamínky a prach ze schodu a kývl hlavou, jakože bych byl moc rád, kdyby si sedla. Pochopila. Uff.

Nabídl jsem ji cigaretu a plácačku. S nadšením přijala. Nejspíš se jí taky tenhle ples nezdál Extra.

Elegantně kouřila cigaretu a po napití z plácačky se roztomile zakřenila. Něco se mě ze slušnosti ptala, ale já měl plnou hlavu pohledu na její bříško, klín a nohy. Odsekával jsem odpovědi a doufal, že mi vidí do hlavy a ví, že jsem moc rád, že tu vedle mě sedí, i když to tak asi nevypadá.

No tak já už tě nebudu zdržovat, určitě tu máš nějaké hezčí a mladší slečny, na které bys chtěl udělat dojem. Nemáš tu náhodou mobil, potřebovala bych si zavolat taxíka?

Uh, jasně. Teda ne to s těma holkama, ale s tím mobilem. Ty jseš ale debil, říkal jsem si. Extra debil. Ještě chvíli jsem si nadával a než jsem se vzpamatoval, tak tu byl ten taxík.

Přemýšlel jsem, co bych dal za to, kdyby mi při odchodu dala pusu na tvář. Na to jsem ale moc velkej sakra. Litoval jsem všech těch hodin v posilovně, růstových hormonů a zděděných genů. Stoupla si, poděkovala mi za telefon a natáhla ruce k objetí. Cítil jsem, jak se její prsa dotýkají mé hrudi. Když v tom se však její levé zaseklo o mou kovovou plácačku chytře ukrytou v náprsní kapse. Sakra. Zasmála se a odcházela po schodech k taxíku. Koukal jsem na ní a nevěděl, na co mám myslet dřív. Jestli se se mnou někdy tak nádherná holka bavila, jestli jsem někdy viděl hezčí zadek nebo jestli má pod šaty bokové kalhotky.

Kde seš ty debile? Pojď se ožrat! Sexy luk mi přetrhl myšlenkový proud. Otočil jsem se a šel dovnitř. Extra soft na duši a extra hard v kalhotech.

ich bin ein hamburger

Musel to ze sebe všechno dostat.

Nemluvím o žádných freudovských úchylkách, které s lehkostí letí z úst, zatímco ležíte na několikatisícovém gauči s výhledem na Labe a brýlatý chlápek se posazený za masivním stolem šťourá v nose. Aspoň tak jsem si to představoval, když jsem kolem těch prosklených věží tyčících se do nebe chodil na oběd. Markthalle vždycky žila nejvíc v čase oběda. Měla zvláštní moc přitahovat lidi nezávisle na jejich postavení a tloušťce peněženky. Důchodcovské páry sem chodili na krevetové saláty s rajčatovou omáčkou. Byly to ty ročníky, které celou Evropu naučili slovo Rentner znát s trochu jiným významem. Dětství strávili za války, často při ní ztratili velkou část rodiny, poté celý svůj život zasvětili práci a shromažďování statků a než se naděli, byla 90. léta a přišlo jim, jakoby jim život protekl mezi prsty, aniž by si ho stačili trochu užít. Konta měla tučná a tak se místo stárání o vnoučata vrhli do světa. A když už teď projeli Evropu skrz na skrz, chtějí si užívat i doma. Žádné dopolední babiččino vystávání u plotny, když to může za pár minut u woku obstarat sympatická Korejka. Krevety se jim lepí na bradu, omáčka kape na vyžehlenou halenku a nezřízeně to poté zapíjejí dvoudeckou Rieslingu. Srkám svou kávu a s úsměvem odmítám dnešní hlavní nabídku, kterou si tak užívají hilda s franzem vedle mě. Jaksi mě přešla chuť.

(franz a hilda představují anonymní stereotyp s malým písmenem i egem)

Mluvím o tom, že opět klečel na podlaze, objímal záchod a snažil se ze sebe dostat to, co ho sežíralo zevnitř. Věc byla ale krutě jasná. Žádné jídlo nešlo dovnitř - žádné nepůjde ven. A někam hlouběji než do somatických příčin se dnes rozhodně nehodlal pouštět. Vypláchl si pusu, na červenou žilku, co dodávala energii jeho čočce, kápl umělé slzy a niveou zvláčněl bolavé výhonky kníru, které se nebojácně draly kůží za svět(l)em. Pootevřenými dveřmi se podíval zpět do svého pokoje. Postel byla rozestlaná a tak smutně prázdná. Zabouchl dveře, nasoukal se do bot, které týraly oba jeho malíčky, ale hodili se mu ke kalhotám, a vyšel ven. Na zastávce ho čekala jeho oblíbená volba, vrchol dne. Stoupl si před ty dva automaty a přemýšlel. Dávalo mu to pocit, že má moc nad svým životem, že si vybírá a určuje náplň svých večerů. Možnosti měl jen dvě. Koukal na ty rezavé automaty a uvědomoval si, že už je asi jediný, kdo je poslední dobou používá. Z kabátu vytáhl dvě mince. Rukou se natahoval k cigaretovému stroji, jakoby chtěl klamat sám sebe, hrát se sebou hru, která se úspěšně hraje pouze, když ti dva hráči nesdílí jeden mozek, ale pak je neomylně vhodil do správného otvoru. Dnes by to mohlo vyjít, říkal si a stiskl tlačítko s nápisem extra soft.