Už tam bylo vcelku plno. Nejisté úsměvy od sebe, plzeňsky jistější halekání ke mně.
"Tam je volná židla!" volá na mě kdosi.
Supr. Naproti účetní Zdena, které se všichni bojí. Uvědomuju si, že jsem jedinej, kromě majitelů a kámošky, co s ní v účtárně sedí, kdo jí z firmy tyká. Ostatní ji ale taky dvakrát týdně nevysávali koberec v účtarně, když jim bylo dvanáct. Už, aby tu byl ten číšník. Mělo to ale svoje výhody. To vysávání. Na první rande do kina jsem ji pozval za svoje, vysátý, peníze. Ne účetní, ale spolužačku v sedmé. Velká ryba. Tak se jmenoval ten film. Utekl. Rychlá pusa na tvář po kině, po které mi zůstal úsměv celou cestu v mhd. Pamatuju si, že mi pak večer napsala, jak se mi ten film líbil. A já měl již připravenou hlášku, která tehdy jela. Ani nevím, jestli byla moje, nebo jsem ji někde slyšel.
BYLO TO NIC MOC. SPÍŠ NIC, NEŽ MOC!
Jo. Byl jsem drsnej jako šmirglpapír. Snad už jsem z toho vyrostl. Konečně přišel číšník a já se s úlevou zakousl do bílé pěny. Po druhé plzni jsem šel ven s vysávací historkou. Nikdo z těch třicátníků na obchodním mi to nevěřil. Nějak to nezapadalo do škatulky protekčního synka majitele, ve které mě věznili. Zdena pobaveně kývala hlavou a pak řekla cosi o tom, že ta momentální uklízečka by se mohla ode mě učit. Pak se ale obchodníci rychle vrátili ke svým sexistickým vtípkům a já si objednal další pivo. Když to teda platí ta firma. A jak bylo vůbec v té Číně? Dalo se to čekat a stejně jsem ještě pořád neměl připravenou univerzální odpověď. Jako drsný, docela. Vysoukal jsem ze sebe a sáhl zpět po půllitru.
(o večeři, nějaké pivo a přechod k rulandskému šedému později)
Sedl jsem si k té veliké bedně. Připojil k ní telefon a projížděl nabídku interpretů. Stejně se nezavděčím, blesklo mi hlavou. Musíš jít od populáru k okrajům a uvidíš, kde se to zlomí. Rychlá analýza publika. 80% borců 30-45, co poslouchájí rádio Rock Max; nějaký holky, který by za komančů už dávno měly malýho Jardu a teď už za pomocí bílého budou lovit slova jakéhokoli trochu známého refrénu.
(o pár redhotů, jarů, jacksonů, hlavně však zelených později)
Jooo, ty vole dídžej! Supr boduju i u dělňasů, ale to už mě přehlušuje falešné FANKIKOULDMEDÍNÁ už mizíí pryč jeanka! Kluci se nadechují k dalšímu refrénu, když hudba ztichne, všechno zhasne, pár holek zaječí a já dosedám zpět na dídžej židly. Po chvíli přijde číšník s baterkou zvedá mě ze židle, říká mi debile a ukazuje mi prodlužku. Zvedl ji ze země a já koukám, jak z ní teče voda. Kde se tam vzala? Odsud ty debile. Chytl mě za ruku, v které křečovitě svírám už jen stopku od sklenice, která byla plná rulandy, než spadla do prodlužky. Aha, sorry.
(o pár dalších songů, tanců, panáků, odchodů později)
Tak už asi půjdem.
(pondělí, 8:00)
Fádr vchází do práce první. Vyměňují si info, kdo kde jak odešel či skončil po pátečním večírku a jak že to nebylo super. Zamykám auto, vcházím do práce se sklopenou hlavou, ale rychle mě probouzí smích a halekání: "Dídžej vole!" Opřu se o sekretářský pultík a smějeme se mně známým i překvapivě novým příhodách pátečního večírku. Image stydlivého chlapíka prý padla s prvními tanečními kreacemi. Dělňasi mě teď ale zdraví víc než taťku. Protekční synek rozbil škatulku, vyšel do kanclu, spokojeně sedl a Rock Max zrovna pustil toto:
"Tam je volná židla!" volá na mě kdosi.
Supr. Naproti účetní Zdena, které se všichni bojí. Uvědomuju si, že jsem jedinej, kromě majitelů a kámošky, co s ní v účtárně sedí, kdo jí z firmy tyká. Ostatní ji ale taky dvakrát týdně nevysávali koberec v účtarně, když jim bylo dvanáct. Už, aby tu byl ten číšník. Mělo to ale svoje výhody. To vysávání. Na první rande do kina jsem ji pozval za svoje, vysátý, peníze. Ne účetní, ale spolužačku v sedmé. Velká ryba. Tak se jmenoval ten film. Utekl. Rychlá pusa na tvář po kině, po které mi zůstal úsměv celou cestu v mhd. Pamatuju si, že mi pak večer napsala, jak se mi ten film líbil. A já měl již připravenou hlášku, která tehdy jela. Ani nevím, jestli byla moje, nebo jsem ji někde slyšel.
BYLO TO NIC MOC. SPÍŠ NIC, NEŽ MOC!
Jo. Byl jsem drsnej jako šmirglpapír. Snad už jsem z toho vyrostl. Konečně přišel číšník a já se s úlevou zakousl do bílé pěny. Po druhé plzni jsem šel ven s vysávací historkou. Nikdo z těch třicátníků na obchodním mi to nevěřil. Nějak to nezapadalo do škatulky protekčního synka majitele, ve které mě věznili. Zdena pobaveně kývala hlavou a pak řekla cosi o tom, že ta momentální uklízečka by se mohla ode mě učit. Pak se ale obchodníci rychle vrátili ke svým sexistickým vtípkům a já si objednal další pivo. Když to teda platí ta firma. A jak bylo vůbec v té Číně? Dalo se to čekat a stejně jsem ještě pořád neměl připravenou univerzální odpověď. Jako drsný, docela. Vysoukal jsem ze sebe a sáhl zpět po půllitru.
(o večeři, nějaké pivo a přechod k rulandskému šedému později)
Sedl jsem si k té veliké bedně. Připojil k ní telefon a projížděl nabídku interpretů. Stejně se nezavděčím, blesklo mi hlavou. Musíš jít od populáru k okrajům a uvidíš, kde se to zlomí. Rychlá analýza publika. 80% borců 30-45, co poslouchájí rádio Rock Max; nějaký holky, který by za komančů už dávno měly malýho Jardu a teď už za pomocí bílého budou lovit slova jakéhokoli trochu známého refrénu.
(o pár redhotů, jarů, jacksonů, hlavně však zelených později)
Jooo, ty vole dídžej! Supr boduju i u dělňasů, ale to už mě přehlušuje falešné FANKIKOULDMEDÍNÁ už mizíí pryč jeanka! Kluci se nadechují k dalšímu refrénu, když hudba ztichne, všechno zhasne, pár holek zaječí a já dosedám zpět na dídžej židly. Po chvíli přijde číšník s baterkou zvedá mě ze židle, říká mi debile a ukazuje mi prodlužku. Zvedl ji ze země a já koukám, jak z ní teče voda. Kde se tam vzala? Odsud ty debile. Chytl mě za ruku, v které křečovitě svírám už jen stopku od sklenice, která byla plná rulandy, než spadla do prodlužky. Aha, sorry.
(o pár dalších songů, tanců, panáků, odchodů později)
Tak už asi půjdem.
(pondělí, 8:00)
Fádr vchází do práce první. Vyměňují si info, kdo kde jak odešel či skončil po pátečním večírku a jak že to nebylo super. Zamykám auto, vcházím do práce se sklopenou hlavou, ale rychle mě probouzí smích a halekání: "Dídžej vole!" Opřu se o sekretářský pultík a smějeme se mně známým i překvapivě novým příhodách pátečního večírku. Image stydlivého chlapíka prý padla s prvními tanečními kreacemi. Dělňasi mě teď ale zdraví víc než taťku. Protekční synek rozbil škatulku, vyšel do kanclu, spokojeně sedl a Rock Max zrovna pustil toto:
