Pan magistr Vás z toho vyseká

Můžu Vám nabídnout něco k pití? Vodu, džus, kávu?
Okno bylo pootevřené, ale po větracím efektu ani stopy. Místnost to byla velmi konzervativní, nábytek masivní, podlaha prkenná a klimatizace žádná. Mé tělo žadonilo džus s ledem.
Ne, děkuji. Sakra. No nic, vzít zpátky už to nejde. Myslím na Immanuela, na tu jeho morálku povinnosti, co mě po nocích sžírá a ničí. Na Chamurabbiho, zub za zub. Au. Takhle to přece nechci. Otevírám okno dokořán, s obtížností piknika se škrábu na parapet a s nepříjemným dopadem končím na ulici. Tohle jsem správně neodpružil. Brýle, sluchátka, cigaretu - zakopat se do Maginotovy linie své anonymity a v této schránce si uspořádat vlastní souznění uvnitř.

Na baru bylo překvapivě plno. Mířil jsem tedy šňupnout si na záchod. Cigaretu jsem zahodil do pisoáru a pochvíli ji úplně uhasil proud krve za mého bolestivého úpění. Doprdele. Zapnul jsem si kalhoty a vykolébal se ze záchodu ven. Přilepily se na mě dvě mladé opilé cikánky.
Vy jste ale fešák, můžu Vám dát pusu na tvář? Její rty se přibližovaly k mé tváři, ale ještě dříve je trefila má zatnutá pěst. Ježiši, promiň. Nestihl jsem se rozhodnout, zda mě bolí víc rozkrok nebo ta pěst. Utíkal jsem rychle ven.

Tak takhle to bylo, řekl jsem koncipientce. A hned jsem se vrátil zpět sem.
Uklidněte se, tady máte džus. Pan magistr vás z toho nějak vyseká. On už vysekal lidi z horších případů.

Pohledy

Co si dáš?
To je jedno, počkám tě venku.

Jak dlouho už jsme se neviděli? Čtyři měsíce? Vleklo se to. Hlavně, že jsi už ale tady! úsměv
Na, tohle teď začli prodávat. Rumkoule. Normální smíchanej rum s kolou, ale je to levný a ta láhev mě vážně dostala. A každej si to z jakési nostalgie kupuje a přitom si v duchu říká, že by to přece vymyslel i on.

opětovné setkání dvou kamarádů, stáří - kolem dvaceti pěti let. pracovní stres z nich udělal kuřáky, alkoholiky a milence s pochybnou reputací.

Ještě ti stále posílají holky ty pohledy?
Moc ne. Snad zase o prázdninách. Teď přišly jen klasiky - od Marthy a Aničky.
Nechápu, že ti na to skočí. Asi si myslí, že jseš něco jinýho než tradiční úchylný chlap.
Je to artový retro. Vzrušující. Jde o nápad. Vždycky jen o něj. Nejsem žádnej blbec, co sedí na netu a píše holkám, co mají na sobě a jestli u sebe náhodou nemají foťák. To je hnus.
V čem je to teda jako jiný?

oba usrkávají Rumkoule s ledem, sedí za už chladného podzimního večera před hořícím krbem, z gramofonu hraje starý vinyl Blue Effect, na lavičce vedle smutně leží zlatá labradorka, jediná láska hostitele

Je to jiný. Musí si sehnat Polaroid. Klasika. A pak to přilepit k tomu pohledu. Opatrně, pečlivě a nenápadně, víš kolik je chlípných pošťáků. Já si pak sednu a napíšu příběh "na klíč". Vím, co má která ráda. A ono to funguje. Takovej výhodnej směnnej obchod.
Tys to s holkama uměl vždycky, že?
Právě, že nikdy! Asi jsem jim byl ale líto. Každej otec jim vyprávěl, jak to bylo dřív všechno lepší. Romatičtější. Schůzky v parku, gramofonový desky, milostný dopisy do schránky. Štve je, že to nemůžou zažít. A já se jim to jen snažím umožnit.
No jo ty si hraješ na konzervativního dědu co? Takovýho, co pije, pije a povídá. Co na něm jsou přibitý páry očí. Co zůstává večer jako poslední, kouká do ohně, poslouchá ty svoje desky, pokuřuje a čeká, že některá za ním přijde zpět. Nikdy nepřijdou.

Podnikavá hlava

No ty vole!
Jako nevím, jestli už to někdy někdo zkoušel. Určitě to někoho napadlo. Ale prostě.
No ty vole!
Náklady minimální. ARO kola stojí do pěti korun za dva litry. Takže velkoodběratel nějakýho podobnýho nápoje, založenýho vlastně jen na zředěným sirupu, to je pakatel. A rum taky seženeš levně. Jasně, že ne kubánskej, ale o to ani vůbec nejde.
Já ti rozumím.
Rozumíš mi, jo? Prostě udělat různý kombinace. Jako poměry. A dát to do dvoulitrové flašky. Anebo ne. Dát to do litrové a žádné hnusné PETky. Pěkně retrosklo. Jako když se pili limonády ze skla.
A Hanácký!
No přesně, kolik já jsem se nanosil přepravek s těma sedmičkama se slečnou v kroji. To už teď skoro nikde nevidíš. Jen mě štvalo to otvírání. Nemám to rád. Jdeš do parku si sednout se svou ex, v ruce každej svou litrovou flašku a otvírák nikde. To je na hovno.
No to mi říkej!
Dali bysme tam takový to otvírání s packou. Víš, co myslím? Jak to má Bernard na některých flaškách. Dřív to bylo na malinovkách. Jednoduchý jak facka.
Vím přesně.
A prostě by sis jen tak šel, v ruce skleněnou láhev, která má charakter, váhu i krásu, s uzávěrem, co není překážkou ale pomocníkem, sedl by sis na lavečku a nemusel řešit, jestli něco poliješ, když budeš nalívat ten rum do flašky od koly, kterou si musel nejdřív upít. Pil bys třeba dva ku jedné, tvá ex tři ku jedné, abys ji nepředběhl. Levně, romanticky a ekologicky.
To je paráda ty vole.
A tak se ptám, proč to ještě nikdo nezkusil? Já bych si to koupil hned!