Můžu Vám nabídnout něco k pití? Vodu, džus, kávu?
Okno bylo pootevřené, ale po větracím efektu ani stopy. Místnost to byla velmi konzervativní, nábytek masivní, podlaha prkenná a klimatizace žádná. Mé tělo žadonilo džus s ledem.
Ne, děkuji. Sakra. No nic, vzít zpátky už to nejde. Myslím na Immanuela, na tu jeho morálku povinnosti, co mě po nocích sžírá a ničí. Na Chamurabbiho, zub za zub. Au. Takhle to přece nechci. Otevírám okno dokořán, s obtížností piknika se škrábu na parapet a s nepříjemným dopadem končím na ulici. Tohle jsem správně neodpružil. Brýle, sluchátka, cigaretu - zakopat se do Maginotovy linie své anonymity a v této schránce si uspořádat vlastní souznění uvnitř.
Na baru bylo překvapivě plno. Mířil jsem tedy šňupnout si na záchod. Cigaretu jsem zahodil do pisoáru a pochvíli ji úplně uhasil proud krve za mého bolestivého úpění. Doprdele. Zapnul jsem si kalhoty a vykolébal se ze záchodu ven. Přilepily se na mě dvě mladé opilé cikánky.
Vy jste ale fešák, můžu Vám dát pusu na tvář? Její rty se přibližovaly k mé tváři, ale ještě dříve je trefila má zatnutá pěst. Ježiši, promiň. Nestihl jsem se rozhodnout, zda mě bolí víc rozkrok nebo ta pěst. Utíkal jsem rychle ven.
Tak takhle to bylo, řekl jsem koncipientce. A hned jsem se vrátil zpět sem.
Uklidněte se, tady máte džus. Pan magistr vás z toho nějak vyseká. On už vysekal lidi z horších případů.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat