Hanušovická nádražka

Karin měla právě svou nedělní směnu. Vzpomněla si, jak tu začínala. Taky v neděli. V červnu, po maturitě. Vydělat si peníze na léto. A pak odjet do Východního Berlína. A pak se uvidí. Bylo jí devatenáct, vše před sebou a velké plány. Karin vyšla ven, opřela se o zábradí na peroně, přimhouřila oči a koukala do dopoledního slunce vycházejícího zpoza zalesněného kopce. Zapálila si cigaretu, zhluboka zainhalovala a marně přemýšlela, co se zvrtlo, že to už je asi dvacet let, co točí ryzí pivo z hor místním uvězněným duším.

Před dvaceti lety tu na peroně, opřená o toto zábradlí vysvětlovala Frantovi, jak odjede. Jak je to ta neutichající potřeba, co čiší ze středu těla, úplně ze srdce víš? Já tu nemůžu zůstat hnít, já chci odletět a být volná a oceňovaná. Nechci chystat špinavýmu chlapovi s pupkem večer co večer na stůl talíř s příborem a lahváče.
Franta přikyvoval. Pochopil, že Karin svým dětským zjevem, začínajícím pupkem po tátovi a slibnou budoucností uplatnění v místním pivovaru neoslní. V sobě už měl tři desítky natočené začínající Karin a tak tím nejambicióznějším plánem mohlo být pouze opít i ji a doufat, že atmosféra letního večera, romantického prostředí nádraží a tmy za nádražkou mu dopomůže k chvíli toho tělesného štěstí.

Ahoj, seš ňáká smutná?
Karin se lekla, odhodila cigaretu mezi koleje a spadla ze snového historického východoberlínského mraku zpátky na zem.
Ahoj Franto. V pohodě. Co doma?
Doma hovno. Víš, že tě celou dobu miluju sakra. Tebe. Kdyby si tenkrát nebyla blbá tak bysme....
Jako kdybych se nechala znásilnit ty prase? Za nádražkou opilým panicem. Fuj. Vypadni.

Rozohnila se. Ani si nevšimla, že přijel ten kluk na kole. Mohlo mu být asi tolik, co jí, když snila o Berlíně. Roztočila mu pivo a ještě vůbec nevěděla, že ho upřímně děsí myšlenka, jak bude sedět na vypolstrované sedačce vlaku DB a uhánět směrem západní Německo, z okna pozorovat poslední české prosáklé louky, uniformovaná pole. Vše, po čem ona tolik toužila. Bude zamačkávat slzu a poslouchat něco jako toto.

Kluci sobě

Konečně ten letní den. Sedadlo v tramvaji je vyhřáté sluncem, ne supervýkonným topením pod ní. Sraz ze základky. Zní to jako výmluva muže ve středních letech, který se chce vyspat se svou první láskou. To já nechtěl. Vlastně jsem ani nevěděl, kdo je moje první láska. Vždycky jsem sám sebe velmi rozrušil, když jsem si představil, že budu hostem u Lettermana a on se mě jako všech zeptá, kdo že byla ta moje první láska. Ticho. Jako po větě: Chci se s tebou rozejít. Kde je ta počáteční hranice lásky? myslel bych si. Častokrát jsem přemýšlel, co bych Davidovi odpověděl. Marně jsem se utěšoval, že si mě nikdy nepozve, přece jen Šípákovi za chvíli také dojdou všichny významné osobnosti. Asi bych si vymyslel tu sympatickou historku o lásce ve školce, pusinkování po obědě, hraní si na doktora na záchodě. Všichni by se zasmáli a byli by spokojení. Teď mě však napadá, jestli ostatní celebrity, co takto odpověděli, k oné historce nepřišli stejně jako já.

Pohladím si zpocený zadek, omluvně se usměju slečně, která mě přitom omylem zahlédla, a rychle z tramvaje ven. Ta cesta ze zastávky do dveří hospody je vždy intenzivní. Jde o to v tak krátkém čase nacpat do hlavy co nejvíc a co nejlepší hudební materiál a zároveň se myšlenkově dostat přesně tam, kam potřebujete, než vás spláchne ten vír po vstupu do dveří. A to není žádné splachovadlo Skrblík, co šetří vodu při splachování po malé. Na vymyšlení vstupního vtipu už ani nezbude čas. To je možná dobře.

Vzpomínky utíkají, pivo teče a já se snažím být pozitivnější než kdy jindy.
Mně přijde, že vždycky, když s tebou mluvím, tak ze mě děláš debila.
Promiň.
Vlastně mi to není líto. Asi bych jí chtěl něco říct na to, že svůj neustále depresivní život žije po hospodách, kde si objednává kanálové víno do komunistických skleniček, vykuřuje k tomu cigarety jakýchkoli značek, přibrala za 5 let 20 kilo, má staršího přítele a budou spolu bydlet.
Promiň. Jdu se vychcat!
Víš, jak jsem tě v šesté a sedmé zbožňovala?
Ne.
Záchod je hnusný a já přemýšlím, jestli by ona zmínila u Šípáka mě. Asi ne, na to je moc ustrašená. Určitě by řekla toho svýho vyholence s bytem.
Panák. Druhý. Jasně, že přijdu na tvou celovíkendovou párty. Výbornej nápad.
Vysvobuzující zpráva - Jsme v altanku v parku. Prijd fist.
Kluci sobě.