Jaro hobluj

"Nedotýkali se. Leželi vedle sebe na posteli a dívali se do stropu. Za okny byla Praha, tma a ticho. Petr si zapálil poslední noční cigaretu." Z jeho čtení by se Renče radostí roztočily bambule. Odhodil patku tak, jak to umí jenom on a PJ Harvey. Měl příjemně medový hlas. A vůbec byl jakoby celej z medu - stylová mikina a nádherný boty, tajemný oči a sklenka v ruce, přirozený úsměv a úsměvná přirozenost. Bylo mi horko. Napila jsem se z lahváče a sundala svetr, vedle mě seděl Ruda a škrábal se na břichu. Byl fajn. Ten svetr. Promnula jsem si naúšnici a koukla na něj. Nos z profilu hodně vztyčený, brada propadlá, vlasy nic moc, ale ty rty docela ušly. No možná byly i krásný. Víc než příjemně mi zavibroval mobil v kalhotech. Peťa mi píše. Koukám na displej a radši párkrát zamrkám. 21:35 Vero, ja te asi miluju! Poprvé.

"Já si asi vezmu tu Milku. Hruškovou, máte?" Neměla a tvářila se u toho více než kysele. Usmál jsem se na ni a řekl, že jí to sluší. Šla za paní vedoucí a přinesla žraloka. Obrovského. Lekl jsem se a chtěl vyběhnout ven. Křičeli na mě, nemám to rád, tak jsem se vrátil. Žralok živej nebyl. Ani mrtvej. Asi metr a půl dlouhá paryba byla plná ledových čokolád. Jo to je asi lepší než ta hrušková Milka. Možná bude mít Věra radost. Pokud vůbec přijede.

Spal jsem a hlavou se bouchal do skla. Bočního. "Járo ty vole. Vzbuď se. Nebo to dneska neodehrajem. Si vyboucháš všechny vtipný myšlenky z hlavy a my bez tebe budem jen pochybná mlhová skupina. Das Nebelgroup." Otevřel jsem oči a ten příběh mi před nima pokračoval dál. Helsinky, Madrid, Mnichov, Jakub a Linda. Stránky nového románu se plní stejně jako se plní mé srdce. "Járo kurva!" Probral jsem se a román byl pryč. Doprdele, vždyť jsem to už měl. Jakoby mi přestřihly ty sluchátka. Najednou bez zvuku. Mute.

"A tak, Jack Juck, zas sednul za svůj trak. A tak, Jack Juck, řídil náklaďááák!" Zpívám si a prsty poklepávám na volantu. Tenhle náš, no vlastně jsem ho kupoval za svoje prachy, autokar miluju. Cítíte v něm sebemenší nerovnost, každej kopec i přejetou srnku. A co teprve v lesích? Autokar naříká, přemlouvá, ale já se nedám. Jsem pán v sedle, teda spíš sedadle. Dneska večer to bude špatný. Poznám to podle aut, co jedou přede mnou. Když před váma jede debil víc jak půl hodiny, mívám večer většinou chraplavej refrén. Když tam však jede dvě alba a víc, to pak večer čekám zakopnutí o kabely nebo vypískanej koncert. Popáté měním CD a on jede pořád před náma. Doprdele. Podívám se na Járu a on zase spí s tím jeho vyplazeným jazykem. Poslední týden je nějakej vlezlej. Pořád: "Švejďo promiň" a "Švejďo nechceš můj šnitzl?". Něco posral. Ještě ale nevím co. Zvolám na něho:"Járo ty vole vzbuď se kurva."

Pesáň 2 - New Dawn Fades - smolný flegmatik

Loudám se
a silně prší
holub na římse
to na mě pustil.

Mám to v očích
mám to v duši
silných mocí
je tu moc!

Stírám trus a míjím bál
díra v gatích jak jsem se bál.
Moc jsem se bál!

Zub se viklal já jen škubnul
celý patro jsem si rupnul.
Nemám zuby!

Řval jsem bolestí a brečel
padl jsem a pak klečel.

Prosil jsem ho tu o pomoc
on mi jen poslal tu nemoc.

Ruka mi spadla nechtěla vstát
slečnu bránit, nechtěl jsem se prát.

Jen spáááát!
Takhle si spát.
Nenechat se nasrat!

Spááááát.
V klidu si doma spát.
Hlavně se nenasrat!





A change of speed, a change of style.
A change of scene, with no regrets,
A chance to watch, admire the distance,
Still occupied, though you forget.
Different colours, different shades,
Over each mistakes were made.
I took the blame.
Directionless so plain to see,
A loaded gun wont set you free.
So you say.

Well share a drink and step outside,
An angry voice and one who cried,
well give you everything and more,
The strains too much, cant take much more.
Oh, Ive walked on water, run through fire,
Cant seem to feel it anymore.
It was me, waiting for me,
Hoping for something more,
Me, seeing me this time, hoping for something else.

Zkáza

Už vím! Vzpomněl jsem si, co se mi dnes zdálo. Věděl jsem, že to byl další z těch jiných, špatně normálních a negativních snů. Drkotal jsem se 19kou, kousal jablko, zpíval New dawn fades a marně se snažil přijít na ten sen. Až teď. Jako bych ho právě prosnil znovu. V pátek ráno mamka odjíždí. Daleko. Na dva týdny. Skoro. Jsme z toho všichni nervozní, ale příjemně.
Dlouhý let. Probuzení čtyř smutných očích téměř paralelní. Letuška hlásí výšku letu španělsky ale z vehementné gestikulace jde poznat, že za chvíli přistanou. Dominikánská republika - ráj na zemi. Hladké přistání, jenže místo průvodkyně tu na naše dvě hrdinky čeká tlupa dominikánských domorodců s obřím hrncem, v kterém si je uvaří. Já dostávám zprávu a vyrážíme na kole zachraňovat přes Atlantik. Nádherně osvobozující, doporučuji všem!

Nepodstatná čísla

Rád bych vyjádřil své díky za překonání hranice dvoutísíctého navštívení tohoto blogu, což například také znamená, že jste se konečně přehoupli přes deset navštívení denně. O tom bych před rokem a třičtvrtě (kdy byl blog založen) ani nesnil. Posty už se také blíží k dvoustovce a snad se je podaří nějak stabilizovat, i když tomu následující dny a týdny nejspíš nebudou přát.

Antiemo mikropříběh

Robert toužil být jiný, než je Robert stávající. Už to jméno. Teplé bylo. Robert měl rád zimu. Zasněžené kopce, které pozoroval z vlaku, v něm vyvolávaly radost. Ležet uprostřed sjezdovky nahý a pozorovat lyžařky, jak ho přeskakují. On se jen dívá. Se zavřenýma očima. A otevřenou pusou. Už to slyšel hodněkrát - "zavři pekárnu ňoumo!" - na prvním stupni, "teplouš a ještě tohle!" - druhý stupeň, "Pane Vacku, mohl byste prosím zavřít ústa, když mi nejste schopen odpovědět?" - na gymnáziu. Po třídenním intenzivním kurzu někdy v zimě už nemá problém. Teď je jaro a Magda má sukni. Sametově hnědou. Nádhernou. Miluje, když ji má na sobě, ale ona o tom neví. Neví o něm nic.
Magda si ho pořádně všimla, až když jí v šatně přivoněl k vlasům a pohladil po té hebké sukni. Lekla se a odběhla pryč. Dlouho o tom pak přemýšlela. Robert se jí zdál zvláštní, ale hlavně kouzelnej. Šla na autobus a bolel jí kotník. Levej. Poslouchala písničku Dead Souls a chtělo se jí spát. Natřela si rty Labellem a za ucho si šplíchla Armaniho.
Robert utíkal s jasnou vizí v hlavě. Sluchátko mu vypadávalo, ale i tak byla Shores of California úžasná. Otřel si čelo kapesníčkem a podíval se na hodinky. Bylo dvacetdva vteřin. Jeho šťastné číslo. Natřel si ruce olivovým krémem, až byly pěkně vláčné. Toma Taylora na krk a přidal do běhu.
Magda si četla jízdní řád a Robert jí neviděl. Uklouznul a Magdě padala sukně, tudíž se oba otočili a lekli se. Robert se zvedl, rychle k ní přišel, pohladil Magdu po tváři a prsty zavískal do vlasů. Přitiskl se k ní a políbil. Dlouze. Magda otevřela oči a s ledovým klidem mu vlepila facku. Pořádnou. Robert zavrávoval a šel domů. Byl spokojen.

Requiem for a dream

Poslední ze trojice "aprílových" filmů. Všechny tři byly obrovsky tíživé, příznačně dechberoucí a s neopakovatelnými závěry. Právě ty závěry vás ještě více zabořily do židle a nutily vás přebrat si to vše znovu a znovu.
Úžasné! A silně doporučuji každému, aby si tyto tři filmy dobře zapamatoval a při nejbližší příležitosti se na ně podíval.
Je to kult! Jeden nenápadný, pro znalé však o to cennější, druhý nastávající a třetí už dobře známý.
Requiem for a dream vypráví o čtveřici lidí, kteří chtějí naplnit své sny. Víc než kdokoliv jiný. Jejich nenaplnění ovšem u nich způsobí devastující následky. Posuďte sami...
Titulní melodie opět úžasná!

USA 90.let - sny - zklamání - abstinence - deprese - absolutno

Porod postů

s perem upřeným
v hlavě pobíhám
s pohledem spanilým
myšlenky sbírám

sním o desítce propletených
mám však jen jednu ubohou
v obrazech dost zmatených
krčí se mi tu u nohou

podám jí ruku, ona se chytne
začnu jí hladit, objímat, líbat
zamilován, mozek se mi vypne
v mysli hlasy - myšlenkou hýbat!

smysl se vytrácí pomalu,
sjíždím pořád víc vedle
tancujem kousek od sálu
zpíváme pod stíny jedle

měla to být povídka
je z toho sračka
jen špatná pohádka
co v knize se mačká

zklamán mačkám publish post
čekaje co vy na to
další prázdný bílý post
myšlenka nová - už se na to...

Dojemná versus dojící

"MilUju tUHLe píSničKu Hej Je uPlNě pRaVdIvá Hej ProSTě MIlUJu:-*" by HaNuLkAaAa
mno, co říct? Asi jen chytnout efko a pět tím krásným chraplákem:"Proklínáááám, ty tvoje úúústa proklínám, tvoje oči ledovýýý..."
http://youtube.com/watch?v=VF5uWNohvGA

Kouř z hořících Ianových ostatků se vznáší k oblakům a tóny k vám letí z daleké Anglie...
http://youtube.com/watch?v=0We9d5J3BLQ&feature=related

Anton Corbijn's CONTROL

Pár věcí mě zaskočilo. Kde jsou titulky??? Pro český bych daroval ledvinu, pro anglický i dvě. Nakonec jsem nekvalitní české sehnal.
Ian Curtis vám určitě někoho připomene. Vašeho otce v mladých letech, dědu, kamaráda, přímo vás ve snech... Prudce nedokonalý, zdánlivě černobílý a hluboce depresivní. Svým způsobem neodolatelný. Neschopný hlubšího citu. Zdatný pisálek. Špatný otec a ještě horší syn.
Proč byste na Control měli jít či ho legálně "pozřít" je podle mě fakt, že Anton Corbijn musel pozastavit svůj dům do hypotéky, aby vůbec na natáčení měl peníze. Výsledek rozhodně stojí za to!

základy rocku - joy division - Anglie 70.let - krásná hudba - vtipné scény - vrývající se příběh

Holická symbióza

S přivřenýma očima
jdu tou ranní tmou
lechtám vlasama hrošíma
v hlavě myšlenkou mou.

Nohy stojí a krk lupe
vidím ho a on mě ne
ježek s listím v puse dupe
jen tak kousek ode mne.

Nese to pro tu svou mladou
touží po ní nevnímá
že hned vedle jede Ladou
mladík stařík a rýma.

Zvláštní tahle symbióza holická
přeřvává se ježek s autem
ježek ikona to ryze antická
smete auto šachem matem.

Le scaphandre et le papillon - E - S - A - R - I - N - T - U - L - O - M - D - P - C - F - B - V - H - G - J - Q - Z - Y - X - K - W

Nejsem ani první ani poslední, kdo viděl tento film. Kdo si uvědomil, že život vůbec není o tělesné schránce, vyjadřování ani krásných očích. Kdo se styděl za svou ubohou duševní podstatu. Kdo zůstal přikovaný poslední písničkou. A kdo nechtěl jít domů.
Ten film ve vás vyvolá hněv. Hněv na nechápavé doktory, na vás samotného a na celý svět.
Jsem moc rád, že se tohoto námětu nechytil americký režisér, popřípadě celá produkce. Je v tom totiž obrovský rozdíl. Ten film vám zajede tak hluboko pod kůži, že toho na chvíli až litujete.
Obrovský zážitek je francouzština, která zde jen dokazuje, že je nejhezčím jazykem světa. Ty stále se opakující líbezné hlásky vynášené z úst krásné herečky působí neodolatelně.
Kamera je kapitolou sama pro sebe. Po chvíli začnete opravdu věřit, že jste levým okem Jeana-Do, i když vám váš mozek říká, že to není možné. Nenávidíte pracovníky telefonní společnosti a doktora se zjevným locked-in syndromem. Zavřete oči a proplouváte nádhernými představami za tónů - e, s, a, errr, i, en,...
Don't kiss me goodbye, baby...

Verše aprílové

A4

smutně vyplivuje papír

pomalu
zelený kelnatý tapír

dozadu
utíká hlavou kroutí

mírně
drbe se o proutí

svižně
utíká za svou tapířicí

láskyplně
chlemtá vodu výřící

žíznivě
vidí její stín

zmateně
má zas ten svůj splín

určitě
na ní - hýká, chorchtá křičí

líbezně
ona - že to je prej v...

má jinýho