Už vím! Vzpomněl jsem si, co se mi dnes zdálo. Věděl jsem, že to byl další z těch jiných, špatně normálních a negativních snů. Drkotal jsem se 19kou, kousal jablko, zpíval New dawn fades a marně se snažil přijít na ten sen. Až teď. Jako bych ho právě prosnil znovu. V pátek ráno mamka odjíždí. Daleko. Na dva týdny. Skoro. Jsme z toho všichni nervozní, ale příjemně.
Dlouhý let. Probuzení čtyř smutných očích téměř paralelní. Letuška hlásí výšku letu španělsky ale z vehementné gestikulace jde poznat, že za chvíli přistanou. Dominikánská republika - ráj na zemi. Hladké přistání, jenže místo průvodkyně tu na naše dvě hrdinky čeká tlupa dominikánských domorodců s obřím hrncem, v kterém si je uvaří. Já dostávám zprávu a vyrážíme na kole zachraňovat přes Atlantik. Nádherně osvobozující, doporučuji všem!
středa, dubna 16, 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
sny jsou krásné..
Okomentovat