Slave trade, Darwin a ostatní fenomény

Se bojíš psů nebo co?
Jasně, že bojím.
Jak jasně jako?
Se na mě podívej, ne?
Zkusil jsem ihned vytáhnout rasistickou kartu. "Protože seš černá?" Myslel jsem si, že se zasmějeme jako vždycky a já budu hádat dál.
Jo.
Jak jako jo?
Eeeh SLAVE TRADE! Užs o tom slyšel? D'ah...
Zasmál jsem se. "No Djanga jsem viděl, ale to mi chceš jako říct, že..."
Tak to je v tobě od tvých předků zakódovaný, že jo. Geneticky. To máš jako s těma čínskýma chodidlama. Víš, proč je mají čínani tak malý?
Protože mají krátký penisy?
Heh. To možná taky. No protože dětem rituálně osekávali paty a tak se to geneticky přeneslo, i když už je neosekávají. Si všimni, jak je má Luxue za patou jakoby useknutý. To je evoluce, ty vole. Darwin. Jsi nebyl zrovna ve škole nebo co?
To se mi nějak nezdá.

Sklopil jsem hlavu a přemýšlel, jestli nám píejdždí Brauner na střední zapomněl uvést ten známej příklad o čínských osekaných chodidlech a geneticky zakódovaným strachu černochů před psama. Byl jsem trochu zkleslej, ale pak mi to došlo. Znáte to, takovej ten úsměv, když víte, že máte pravdu a ten druhej se to má za moment dozvědět.

Ty a když jsme u těch rituálů, jak mi vysvětlíš, že už víc než dvě tisíciletí židé obřezávají malý kluky a ta předkožka jim nějak antidarwinovsky nechce odrůst?

Point. Set. Match.

Ale to už jsme byli v Netto a šli kupovat dvacet litrů zmrzliny Gut & Günstig.

Analýza situace Erasmus studentů v Portugalsku

Minule to nevyšlo. Vlezla do toho angína nebo co. Možná to je tak lepší. Aspoň bude větší teplo, budu mít po zkouškách a dva týdny na zabití.

Pondělí: Velké Costa latté. Rozloučení s Victorem a přítelkyní, kteří zůstávají v Portu na romantický výlet plný degustací portského, procházek po nábřeží a tvrzení lásky na hostelu. Setkání s Kalvim, se kterým se přesouváme do Aveira na neméně romantický pobyt plný hraní beer-pongu s Top Beerem, procházek po Braze s párem místních vyhulenců a tvrzení vztahu v pokoji pro hosty.

Úterý: Au. Bohužel jsem včera do týmu nedostal ty nejsilnější hráče beer-pongu. 23 litrů Top Beeru tak z větší části skončilo za bučení a posměchů v našich hrdlech. Cestu ven pomáhá zprostředkovat česnečka vylepšená kořením Piri-Piri (neplést se smetanovým sýrem podobného názvu!) a rychlé kolo hry S*M*A*S*H. Jednoduchá pravidla převzatá z webu alkohry.cz zní následovně: Sledujeme díly seriálu M*A*S*H. Pokaždé, když někdo v seriálu vysloví hodnost (kapitán, major, atd…), tak se napijeme.

Středa:

Středa: Třetí den bývá kritický. Nikdy jsem tomu moc nevěřil. Aspoň jsem zase o něco méně zaslepený. Braga nám dala lehce zabrat. Nebýt impregnačních symptomů mého nejtenčího svetru asi bych mohl ždímat i těch pár chlupů na břiše. Varování! Kouření Vám může ulehčit život! Zvlášť když se Vás místní Bražan na nádraží před plánovaným odjezdem zeptá, jestli nemáte papírek. Chce se mi jít vrátit certifikát do Cambridge, protože tenhle borec je ztělesněním faktu, že i pouze se slovíčky shit, big, fuck a football máte o zábavu na tři hodiny vystaráno. Jako zkušený turistický průvodce všech zájemců, co mají k dispozici ten dlouhý a tvrdý papírek, nás se svým přicmrdávačem přivedl na hledaný stadion, názorně ukázal svou zajímavou chorobu, kdy má zbarvené různé části těla a vlasů, zafilozofoval o výchově svého syna a jak, pokud mu bude jeho synek chtít hulit za zádama tak to teda: "Shit. No shit!" a snažil se přesvědčit hlídače stadionu, že jsme bratranci Karla Poborského a tudíž by nám měl být vstup umožněn. V Portu pořád prší a tak se uchylujeme do sympatického baru. Barman zjistí, že jsme přišli jen na pivo, vypadá zklamaně a odhání nás od stolů s nachystanými talíři. "Shit. Oh shit!" Snažím se nesmát zatímco si barman fouká na prsty poté, co se snažil vyšroubovat zapnutou žárovku, co svítila již od našeho příchodu. Zasměje se s námi a druhé pivo nám dává ze slevou. Ještě nám řekne, že se nemáme divit, že nám v Braze chcalo, protože dyť to je přece město na severu, kde je pořád kosa. Vzhledem k jeho podobné zeměpisné šířce jako Barcelona nebo Řím by se chtělo vznést i námitku, ale já bral radši tu slevu a rychle na vlak do Aveira. Další zastávka - Avandgardní bar se stěnou polepenou samými kresbami ženských obličejů a mužských údů v závěrečných fázích orálního sexu. Jako já tomu modernímu umění nikdy moc nerozuměl, ale tohle mi přijde docela vkusný. Barmanka pivo rychle přináší a tak není na prohlížení obrázků čas. Ještě jedno a už jdeme na poslední zastávku. Tím je oblíbený studentský bar s místní zvláštností - A meter of shots. 

Donesou vám prkno s asi dvaceti pěti panákama dle Vaší libosti, který jsou většinou ředěný na půl džusem. První metr byl výbornej. Krásná tečka za náročným výletem. Hovor už se stočil na ta nejosobnější témata a já dychtivě naslouchám a ještě rázněji plivu své názory a příhody. Asi se to muselo stát, když jsem byl na záchodě. Druhý metr panáků byl na stole. Tentokrát byla část s absintem a protože už byly asi tři a barman nás chtěl mít asi rychle z krku nebo potřeboval dolít flašku, tak trochu zapomněl na ten džus. Pak už moc nevím.

Pokračování příště.