No jakože ještě jednou die ganze Runde. Co na tom jako nechápe. To sem fakt jako nechápal.
Hurónský smích.
Tvářil se, jakoby nebyl úplně odvařenej z toho, že nás tady má. Kokot.
Viděl jsem mu na očích, že je to takovej ten typ, co lajkuje všechny ty posty o zhýralosti dnešní doby, zkažených mladících a nechápajících stařících. O tom, jak ty správný lidi prožili dětství s oblečením na lítačku a dnes je to jen samá herní konzole, elektronická komunikace a poslouchání biebersongů na růžovým dotykáči hello kitty! Pomáda vítězí nad gelem, kšandy nad uplými tričky a dokonce i skateboardy nad iphony.
Asi proto tady neměl wájfáj. Kokot.
Máme se jít jako všichni postřílet? My, jejichž rodiče nás nebyli schopni splodit v té správné době, kdy se otcům potajnu upíjel ribízák a chodilo na pivo, zatímco teď to jsou křídla ve Varně a tulamorku na hausparty. Táboráky vystřídalo hulení ve stanech, ale ten cíl, ten cíl zůstává pořád stejný.
Ještě jeden lok na kuráž. Tuzemák s kofolou vystřídal bacardi s cocacolou. Nová doba no.
Ruka se vnoří do jejích vlasů. Vlasy, rameno, vlasy, krk, záda, zkusíme prso - ajaj moc brzo. Vlasy, tvář, vlasy, ucho, krk, rameno, záda, vlasy, záda, níž, ještě kousek, nadzvedáváme tričko, holá záda, pásek, pod pá... Ruku mi stiskla její ruka. Sakra.
Další lok. Vlasy, tvář, vlasy, krk, pusa. Moje rty na jejích rtech. Moje rty na jejím nosu. Moje rty na jejím kníru. Odtáhnu rty.
Kdyby tak jen existoval univerzálně funkční algoritmus pohyb za pohybem. Už by sakra mohla vyjít nějaká aplikace.
