Ahóóój Bravo! (Lucka, už 14, bohužel stále Olomouc-Holice)

Je mi to nemilé, ale stala se mi další nezáviděníhodná příhodka. Typickej trapásek, víte jak... Ne úplně úlet, spíš nálet s prvky doletu. No ale k vlastní akcičce.
Konečně mi matka povolila jít v pátek "ven". Normální rande, ale aby se neřeklo, tak jsem "jakože" šla s holkama do Belmonda, víte jak. Pečlivá příprava zahrnovala hoďkovou vanu, nahodit šminky, umělý řasy, vlasy, pár vycpávek do podprdy, však to znáte. Oblíkla jsem se do docela cool hadříků a šla se vokouknout do zrcadla v hale.
Hmm, ty seš ale kus, kočičko. (jo občas se tak oslovuju a co?)
Ruce mi sjely na tričko a zkoušela jsem, jak drží prsa. Šlo to a v tónech toho novýho songu od Enrique Iglesiase jsem začla nenápadně rukama kroužit. Zavřela jsem oči a zmocnil se mě nějakej úchylnej ďábel, či co. Prostě jsem tam tak stála, vlastně spíš se vlnila a ruce hříšně objížděly všechny vystupující křivky. Když už mě to přestalo bavit a otevřela jsem oči, chtěla jsem si je vypíchnout. V zrcadle jsem za sebou viděla svou babičku, se zavřenýma očima a jen ve své seprané podprdě, jak krouží po těch svých povislých ale statných prsech. Udělalo se mi nevolno, skočila jsem do postele a pobrečela a poslintala celej polštář. Jo, my holky to nemáme vůbec lehký!!!

Miniatura 1 - Honza The Úchyl - 3. část

Pátek, 10.5.2007 19:45, Restaurace U Fištróna, index tělesné lásky 346

Je to tu. Poslední netrpělivé přejetí po pečlivě oholené tváři, jestli náhodou nějaký neposedný vous netrčí. Usměje se při vzpomínce, jak ukradl Pavlovi Gilette Mach 3, jen aby uhladil již tak příjemnou tvář. Ale tak, co bysme pro slečny neudělali. Číšnice vytrhla Honzu ze snění.
Čekáš na nějakou slečnu? (pohledem sklouzla na dvě rudé růže na stole)
Jo, každou chvíli tu bude, to víte, znáte holky, vždycky jdou pozdě...
No, ne každá je taková!(uraženě) Doufám, že ji nechceš dát ty dvě růže?!
Co? Proč bych je jinak asi tady měl? Jo, třeba bude mít radost.
V kolik má přijít?
Proč se ptáte? A co to má být s těmi růžemi?
Musí být lichej počet, hlupáku. Utíkej koupit ještě jednu, já ti tady zatím pohlídám ten stůl a řeknu jí ať počká, jak vlastně vypadá?
Blondýnka s krásnou povahou, to poznáte, rozsvítí vám celej sál. Tak já utíkám a děkuju za radu.
Ještě, že si vzal ty kecky. Rozběhne se a pak si uvědomí, že by se zadýchal a zasmrádl, to by asi Alice neměla moc velkou radost. Je v pohodě, ale člověk nesmí smrdět, to už si stačil všimnout. Rozvážným krokem mu to ke květinářství trvá 6 minut a 37 vteřin. (jo i kluk může být perfekcionalista) Zpátky s neuvěřitelně voňavou růží to trvá o chlup déle. Před restaurací stojí rozhoukaný Volkswagen ambulance. Nějaká tmavovlasá dívka leží na přechodu, sukni povytaženou a na chvíli sebou Honza škubne. Zdá se mu to, nebo zahládl ty temně zelené kahlotky, které měla jen jedna slečna?

07/07/07

7...6...5...4...3...2...1...0.................. sakra co je? Už skoro rok tu přežívám a najednou krize středního věku? Přešla chuť, došly nápady a ptá se vůbec někdo? Asi neptá, jen mé zvědavé já. Ale když už tu je, tak mu rád odpovím. Opět se asi vrátím do té nudné minulosti. Nedoceněný student, co cítí svou jedinou šanci v proniknutí do virtuálního literárního světa jako vysvobození z ubohosti svého (ne)bytí se rozhodne, že bude bloggovat. Vzestupná tendence ho naplňuje šťastným, jenomže jako vždy za vším hledej slečnu, většinou úžasnou. Jarní krize a náš milý pseudoblogger už se vezl. Záchvěvy vysvobození v podobě naplánovaných, ale špatně zvládnutých sérií postů se nepodařily nikdy dotáhnout do konce. S přibývajícím citovým kapitálem začal už úplně rezignovat a nevěděl co dál. Takže co dál?