Pátek, 10.5.2007 19:45, Restaurace U Fištróna, index tělesné lásky 346
Je to tu. Poslední netrpělivé přejetí po pečlivě oholené tváři, jestli náhodou nějaký neposedný vous netrčí. Usměje se při vzpomínce, jak ukradl Pavlovi Gilette Mach 3, jen aby uhladil již tak příjemnou tvář. Ale tak, co bysme pro slečny neudělali. Číšnice vytrhla Honzu ze snění.
Čekáš na nějakou slečnu? (pohledem sklouzla na dvě rudé růže na stole)
Jo, každou chvíli tu bude, to víte, znáte holky, vždycky jdou pozdě...
No, ne každá je taková!(uraženě) Doufám, že ji nechceš dát ty dvě růže?!
Co? Proč bych je jinak asi tady měl? Jo, třeba bude mít radost.
V kolik má přijít?
Proč se ptáte? A co to má být s těmi růžemi?
Musí být lichej počet, hlupáku. Utíkej koupit ještě jednu, já ti tady zatím pohlídám ten stůl a řeknu jí ať počká, jak vlastně vypadá?
Blondýnka s krásnou povahou, to poznáte, rozsvítí vám celej sál. Tak já utíkám a děkuju za radu.
Ještě, že si vzal ty kecky. Rozběhne se a pak si uvědomí, že by se zadýchal a zasmrádl, to by asi Alice neměla moc velkou radost. Je v pohodě, ale člověk nesmí smrdět, to už si stačil všimnout. Rozvážným krokem mu to ke květinářství trvá 6 minut a 37 vteřin. (jo i kluk může být perfekcionalista) Zpátky s neuvěřitelně voňavou růží to trvá o chlup déle. Před restaurací stojí rozhoukaný Volkswagen ambulance. Nějaká tmavovlasá dívka leží na přechodu, sukni povytaženou a na chvíli sebou Honza škubne. Zdá se mu to, nebo zahládl ty temně zelené kahlotky, které měla jen jedna slečna?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat