Nedokončená výpověd s rychlým sklouznutím k nezávažnějšímu tématu

Cloumá se mnou klukovská nervozita. Prsty precizně okousané, vlasy příjemným prohrabováním rozcuchané, tělo prášky poničené, mysl sny nahlodaná. Snažím se překonat sám sebe a nemyslet na to. Noří se mi poučky o silné povaze chlapeckého plemene.
XXX přece bys nebrečel! Dyť seš kluk. Skoro chlap! To nic nebude, to máš určitě naražený. Bolí tě to?
Fňuk, jo.
No tak to je určitě naražený, když to bolí. Pojeď, sjedem to dolů a bude to dobrý. Vstávej! No dělej!
Nebylo to naražený, ale spirálovitá zlomenina na čtyři měsíce.
Někdy odhad nevyjde. Někdy nevyjde nic.

O ní bez ní

Já myslím, že je fajn.
Já myslím, že je krásná.
Já myslím, že je dokonalá.
Já ji mám moc rád.
Ona mě taky.
Můžem čtyři piva a tři rumy?

Sněžné snění

Chceš na to rozsvítit? zeptala se jakoby nic
Na co? nechápavě odpověděl Milan
Chápu, taky u toho asi mám radši tmu. - William Golding Note - why does she say 'asi'?
Já, teda ty, seš to ty?
Neprostupná mlha neporozumnění a sobectví se vznášela mezi nima.

Dnes podruhé uviděla ten obraz. Tiše vyčkala, až Milan spokojeně zachrápal. Odkryla deku, znechuceně se podívala na Milanovu dlaň, která ještě před chvíli měla její počestnost plně v moci, a vyplížila se vstříc zarámované modle. Opět před něj poklekla a sepjala ruce.
Neuvědomuju si, co se stalo, jen mě něco velmi zasáhlo. Tam venku, vlastně už tady před Bohem. Moc jsem najednou zatoužila po dítěti, když jsem tančila a on se zjevil, věděla jsem, že chci někoho, kdo na mě bude závislý. Koho budu držet v náručí, kdy budu chtít. Jak sobecké, ale proč bych měla dělat činy tak, aby byly nějak správné, přijatelné, zaškatulkované. V tu chvíli jsem si řekla, že vám na to všem seru.
Naštěstí jsem si ale uvědomila, že dělám chybu. Snad není pozdě!

WGNs- What does Milan in his last sentence mean? What had surprised him?
Is there a relationship between the picture and our Girl? What kind of?
Why has she changed to and fro?

Scratched my palms - There's blood on my hands

Slýchávám toho poslední dobou dost. Připomínky ohledně tvrdohlavosti a dalších charakteristikách mých nechám na jindy. Docela mě zaujalo, že prý nejsem schopen cokoliv říct, napsat, vyjádřit, bez toho aniž bych přidal pokus o nějaké zastření svým pseudohumorem. Takto, že skrývám svou pravou nudnou osobu a snažím se jí obalit v těchto nesmyslných slovech navíc a prý už je to trapné.
Srovnával jsem si to a asi je to pravda. Takže vážně. Třeba někoho potěším.
V poklidu leží na pohovce, oknem prostupují měsíční paprsky. Se zavřenýma očima nemůže usnout. V mysli stojí nad propastí. Skočit a být sama, vrátit se a zůstat nepochopena? Co je lepší?
Chtít ovlivnit ostatní, pomoct jim a přitom nevědomky změnit sebe. To určitě není ta správná cesta.
Nezavěšujte úplně, konec v nedohlednu.

Hned to bude

Budovy se řítí a na jejich místech rostou nové, pevnější. Všechno to mám v hlavě, jen mi dejte den.
Mezitím si dopřejte nevšední zážitek - krásná umělkyně s příjemný úsměvem. Takový Thom Yorke s hezčí tváří, roztomilými vlasy a jemnějším hlasem, jestli to ještě vůbec jde. S ním ostatně také spolupracovala, stejně jako třeba s Bjork. Pokud znáte nějaké starší písničky, nové album asi překvapí. Mě velmi příjemně! PJ Harvey a její kus!

Plesová provokace

Sebral jsem ohlodané zbytky odvahy do dlaně a přiznám se - vyznám se. Ples nedopadl podle mých představ. Pokazil jsem si ho sám. Vědomě. Pak už to jelo. Objevily se i světlejší momenty, spíše záchvěvy okamžiků. Třeba když se na mě Franta pousmál a cuknul šibalsky svým precizně sestřižený knírkem. Vrchol blaha? Ne něco chybělo. Když jsem potkal Plivajícího Vojtu na záchodě a on mě pozdravil. Pocit sebeuspokojení? V žádném případě. Provokace u Dášenky, veliká, snažíc se být jen nevinně vtipná. Zmatený, pobíhám po pokoji a nevím co. Snad raději konec. Ani tu fotku sem nedám.

Velký Bratr

Uživatel internetového připojení, jehož IP adresa se skrývá pod názvem spkfree.cust.sloane.cz , operačního systému Windows XP a internetového prohlížeče Firefox 2.0 vstoupil dnes v 14:26:34 na tuto mou skromnost jako tisíctý čtenář od začátku počítání. Upřímně mu gratuluji a pokud se čestně přihlásí odměna možná. Vím víc, než si myslíte...

Boží sníh

Milan si lehl vedle ní. Natáhl k ní ruku, ale nedotkl se jí. Už byl blízko, ruku však rychle strhl zpátky. Pokusil se znovu - bez úspěchu. Vzdal to a zavřel oči. Spánek to spraví.
Probudila se. Rozvážně otevřela levé oko a trošku se lekla. Pohladila mu ruku. Byla ledová. Přitáhla si tu promrzlou dlaň k sobě, ohřála ji svým horkým, vlhkým dechem a schovala ji společně se svou pod tričko. Spokojeně tam ty dvě sevřené dlaně spočívaly na jednom vystouplém palouku. Chvíli se ošívala a pak už spokojeně zařezávala.
Nee, drž se! Nepouštěj mi ruku!
Milanův komplikovaný sen právě vrcholil. Reflexivně sevřel křečovitě dlaň. Jenže ta dlaň spočívala na jejím ňadru a když ho tak silně sevřel, ona vyjekla bolestí a vyskočila z postele. Uvědomila si situaci a pousmála se.
Ty takhle! - pomyslela si.
Víš Milane, na mě musíš trošku jemněji.
Řekla to s úsměvem, jako by pokračování bylo samozřejmé.

Boží sněžný Sarkandr?

Tak já už zase půjdu. Asi se tam nahoře po mně budou shánět.
Vždyť si ještě docela mladej ne?
Myslel jsem do domu. Věříš v Boha nebo co, heh?
Nějak brzo si vzpomněl, hlupák. Vždycky to tak dopadne. Proč si myslela, že to tentokrát bude jiné? Proč si to myslí vždy a přitom poprvé?
Ahoj teda. Já tu ležet nahá sama, protože tak krásně (mi) ještě nebylo.
Já si lehnu za tebou, ale budeme si jen povídat, slibuješ?
Čeho se asi tak bojíš? Seš divnej Milane. Běž si zpátky, jestli chceš.
Já jen potřebuju mít jistotu. Jistotu, že... Prostě jistotu.
Máš nějakej problém nebo co? Zdravotní?
Seš úplně jiná než dřív. I než včera. Co se stalo?
Co by se asi tak mělo stát? Máš strach?
Já jestli mám strach?

Dej si Kit-Kat!

V pátek večer jsem měl Kit-Kat. Dnes vyhlašuji krátkou autorskou pauzu na blogu. Můžete ji využít k léčbě závislosti na internetu, publikování zajímavějších příběhů v podobě commentů či prosté ignoraci. Užívejte si krásné počasí, hojnost příjemných slečen a milých psů. Váš R, jak nepěkné to písmeno.

Povinná videoprodukce

Přikládám dvě videa. Kvalitu nechám na posouzení vám a prosím abyste se pokud možno vyjádřili, jak tu, tak na youtube, uděláte tím nejen mně radost! Obě natočil nadějný budoucí režisér, nyní student FAMU David Mencl, kterému vděčím za nepotřísněnou postel mou. Toho škaredýho kluka snad poznáte, já to nejsem. Pražské ambice jsou někdy přehnané, ale můžeme pomoct. První klip získal třetí místo v oficiální soutěži pořádané hudební skupinou Tatabojs. V druhém si pak zahrála má mikina a doporučuji nebrat ho úplně tak, jak na vás možná bude působit.:) Za reakce předem děkuje pár kluků z Holice.

První schované video

Druhá vjec

Název? Ne-e

V této spíše odkryté pozici zůstala chvíli stát. Zorničky ji poletovaly z Milanovi tváře na panenský sníh, pak na věžičku kaple a zase na Milana. Chlad jí prostupoval od chodidel vzhůru, napřimoval chomáčky chloupků v klíně, prodlužoval prsty a roztahoval úsměv. Ze všech sil se snažila nedrkotat zuby. Cítila Milanův pohled na všech svých zajímavých partiích a bylo jí to zčásti příjemné. Snažila se vykouzlit na něm úsměv, ale Milan stál s vyjevenou grimasou, ochoten přestat dýchat, když mu to dodá víc času.
Proč jsi vůbec přišel Milane?
Eeeeh, no, víš, já jsem se tě chtěl zeptat, jestli...
Ano?
Řekla to se znatelnou radostí ve svém hlase.
Jestli jsi někam dávala Rum!
Sklopila zrak a zeširoka se posadila na mrazivou zem. Prsty zajížděla do sněhu a působilo jí to s alespoň malou útěchu. Neměla chuť přemýšlet o posledních chvílích. Chtěla je jen prožít. Znovu. S malinkými změnami.
Teda vlastně, doopravdy jsem se tě chtěl zeptat, jestli by sis se mnou nezatančila. Nahoře hraje moje oblíbená písnička. Co říkáš?
Vyskočila, rozpřáhla ruce do výšky a úplně zapomněla, že je nahá a že tu je Milan, kterého skoro nezná. Chtěla si jen sobecky užít ty momenty, kdy jí to řekl. Bez něho. Jen se slovy.
A proč si nezatančíme tady?
Současně s touto otázkou opět vytvořila lopatičku a pravoúhlý trojúhelník.
Písničku mi můžeš třeba zazpívat.
Milan se kroutil na místě. Ona však k němu ochotně přistoupila a sebe samu objala Milanovými pažemi. Milan byl psychicky i fyzicky na dně. Nemohl si pořádně uvědomit, že právě drží v náručí nádhernou a nahou slečnu, které má zpívat do ucha slova, při kterých jim oběma bude nádherně. A taky si jeho nejlepší přítel nemohl uvědomit, že není zima a že se o něj otírají boky a klín, po kterých tak touží.
Tak jaká to teda je písnička?
Milan spustil tím nejromantičtějším a nejtišším hlasem pomalé:
"Prší, prší, jen se leje..."

Nebo to byla tahle?