Plesová provokace

Sebral jsem ohlodané zbytky odvahy do dlaně a přiznám se - vyznám se. Ples nedopadl podle mých představ. Pokazil jsem si ho sám. Vědomě. Pak už to jelo. Objevily se i světlejší momenty, spíše záchvěvy okamžiků. Třeba když se na mě Franta pousmál a cuknul šibalsky svým precizně sestřižený knírkem. Vrchol blaha? Ne něco chybělo. Když jsem potkal Plivajícího Vojtu na záchodě a on mě pozdravil. Pocit sebeuspokojení? V žádném případě. Provokace u Dášenky, veliká, snažíc se být jen nevinně vtipná. Zmatený, pobíhám po pokoji a nevím co. Snad raději konec. Ani tu fotku sem nedám.