aneb Neumím psát, nikdy jsem žádnou soutěž nevyhrál, nikomu nenutím své vjemy, dojmy, ani poemy; jen některý večer vlívám hlavu k vám, chápavým a teď po opětovném přečtení všech postů (i těch pouze započatých, které mám k nahlédnutí jen já) jsem na vás (i když nikdo neposlouchá tak i na Nás) moc a moc pyšnej, že jsme to všechno zvládli na takové úrovni pochopení a nekritiky až si říkám, že to v dnešním světě bežné není.
Chytré, krásné, tajuplné a přitom tak jednoduché slovní hříčky s naší mladou známou češtinou jsou v době laciného rapu a komerčního hip-hopu tak řídké jako... jsou mraky když Zákopčaník hlásil slunce v duši. A přitom jsem je našel v koncentraci tak husté jako... právě ta smetana, když ji hodně dobře vyšleháte. Pomiňme mou zaujatost a neobjektivitu vůči Tata Bojs a zmiňme pár faktů. Kdy naposledy byla Reduta tak častou na nohou jako v ono úterý? Která kapela pracuje na svém Best Of albu tak dlouho a každou píseň dělá úplně znovu? Pokračovat radši nebudu. Chápu, že tahle deska i krátké turné je spíše do řad věrných a všeznalých, kteří se jí nasytí možná právě jako té dobře našlehané smetany, co leží na banánu zoufale volající o pomoc, když jí polévají horkou čokoládou. Pro zájemce se budu rozplývat, povídat, nestydět se a možná i tančit, kteří dokáží vrátit čas, abych si do té peněženky mohl dát o dvě stovky navíc.
Leží pod Bystřičkou, i když vlastně nad ní, je to tam u nás, kam většina z vás ani nepáchne a je tak nějak osobní...
Ten sobotní večer byl čistě snový. Potkat nejlepší kamarády ztracené s těžkým srdcem a násilně někdy před pěti lety, cítit ten chladný odstup a ztracené roky v nicotě, vzpomínky čišící melancholií, dívat se do očí marné dětské láskya to vše zapíjet tím nejlepším pivem široko daleko, které vás nepohladí jen na jazyku, je věc, která by vás asi měla rozbrečet. Měla by vás vtáhnout do sebe a už nepustit. Sladká a jemná hruška měla katalyzovat přechod k lidské trosce plné breku. Někde se stala chyba a my skončili v Diva Baru. Protančil jsem Dieselky a vypadal jsem trapně. Byl jsem navíc. A pak se asi dostavila ta fáze, co už měla dávno přijít. Mám lehce rozseklou nohu, ale ta se zacelí líp než duše. Na tu je potřeba Můza, Duše nebo jemná záplata.
Leží pod Bystřičkou, i když vlastně nad ní, je to tam u nás, kam většina z vás ani nepáchne a je tak nějak osobní...
Ten sobotní večer byl čistě snový. Potkat nejlepší kamarády ztracené s těžkým srdcem a násilně někdy před pěti lety, cítit ten chladný odstup a ztracené roky v nicotě, vzpomínky čišící melancholií, dívat se do očí marné dětské láskya to vše zapíjet tím nejlepším pivem široko daleko, které vás nepohladí jen na jazyku, je věc, která by vás asi měla rozbrečet. Měla by vás vtáhnout do sebe a už nepustit. Sladká a jemná hruška měla katalyzovat přechod k lidské trosce plné breku. Někde se stala chyba a my skončili v Diva Baru. Protančil jsem Dieselky a vypadal jsem trapně. Byl jsem navíc. A pak se asi dostavila ta fáze, co už měla dávno přijít. Mám lehce rozseklou nohu, ale ta se zacelí líp než duše. Na tu je potřeba Můza, Duše nebo jemná záplata.
Žádné komentáře:
Okomentovat