sobota, listopadu 29, 2008

Píp. Píp. Píp. Píp.

Řítí se na mě jednotlivé kofoly, kolaloky, mouky hrubé či jemné, žitné i bio, špaldové nebo na pizzu, džus, další a pak ještě jeden. Paní prodavačka řadí na druhý rychlostní stupeň - ovoce a zelenina přetéká přes jezdící pás a neochvejně si razí cestu přímo ke mně. Přiznávám - nestíhám. Paní Brigádnice Naděžda (soudě podle její visačky připnuté na levém velmi vyvinutém ňadru svém) to zpozoruje a s děsivým a posměšným úšklebkem zrychlí ještě více. V zapadnutých očích se jí pekelně blýská a její téměř orgastická radost jde cítit až k pokladně číslo 22, která je mimochodem volná, a proto žádáme zákazníky, aby využili její kvalitní služby. Má předem připravená taktika rozdělení zboží do tašek a taštiček, dle jeho váhy, objemu a druhu se hroutí v základech. Snad jen zázrak by mě mohl zachránit.
Prosím vás pane, kolik máte těch houstiček? mumlá má nepřítelkyně pod více než vzrostlý knír.
Co jste říkala? lžu a hbitě přeskládávám džusy s tvarohy do správných pozic.
Kolik máte těch houstiček?! Nemám tady na vás celej den! hřmí ona a roztomile si uprdne do nepříliš polstrované židle
Jo to já nevím, paní. Teda slečno. Já jsem to tam jen tak naházel, znáte to. odvětím a pár posledními pohyby dokonám předem rozkreslené dílo. Jako pokaždé mě ty houstičky zachránili. A to jich vždycky kupuju devět. Nevím proč, nikdy jich tolik nesníme.



PS: There are Levi's commercials and they're awesome. E.g. - 1 by Michel Gondry (Eternal Sunshine of the Spotless Mind, Science of Sleep, )

another 1

Žádné komentáře: