ACh OJ! (Áňa Chlápková, ou jé)

Lístky trávy se proplétají,
poznamenané nesnesitelnou lehkostí žití.
Proč jen je tolik Slunce, které je zasytí?
Kdo to jenom sakra tají?

Jeden lístek však znatelně vyvstává.
nebojí se, netají nic, nežene se ani za světlem.
Proti všem, i když netuší, prochází tu peklem.
Co z toho, že tu někdo další postává?

Ve svém mikromagickém světě,
dny s nocí se míjí.
Přechodník vytvořený jí,
poráží je vskutku krutě!

Leč tíha, snažíc dopadnout na ni,
asi ji nevidí či ani nechce,
myslí, že přejít to lze lehce,
velká mýlka jí však brzo zhaní!

S vnitřní krásou se možná narodíš, zlato,
jenže toť není vše,
pokud nechceš dopadnout jak veš.
Ne, ty jsi přetíženě ušlechtilá na to.

Snažím se jen říci, honey.
Byla by to velká škoda,
kdybych viděl jen ty tupé nány
a ty mezi nima - ach ta nuda.

Na zjev se vyser, darling.
Nenech se však strhnout proudem,
nebo ještě hůře - otupit se tímhle proudem,
protože Áňa bez pořádně ostrých hran
je jak kvádr, nazývaný pětihran!
BTW-Bartovi dávej jen Darling!

Držím palce k světlejším zítřkům,
ale vždyť se zatím nic neděje.
To jen já jsem odpůrce bloggerského děje
a přitom si ho naplno (vy)užívám, vděčen krtkům.
Obracení se do tebe a nacházení nulového emocionálního obratu,
z mých neschopných děl.
Nutí mě ke kritickému, proti tobě namířenému obratu
a jen přikazuju DĚL-ej!

P.a. - tato rádoby básničkářská skladba je velmi vnitřně prázdná až nedomyšlená, psal jsem ji pod vlvivem několika věcí, které se záhy úplně změnily, takže není nemožné tuto prvotní verzi předělat. Zvlášť teď po přečtení postu o mně na tvém blogu se červenám aji na nehtech. Tohle je jenom taková rozjížděcí verze... Ještěže aspoň ten odkaz na můj blog z toho postu nefunguje!=D