Pátek, 10.5.2007 20:40, Restaurace U Fištróna, index překvapenosti 459
Jo byly to ony. Bokovky. Kolikrát už jsem je sundával? Přibíhám k ní a přitom přeskakuji keříky, kolo, sestřičku i doktora. Oči má ještě přivřený. Zdá se mi, že se na mě dívá.
Co se jí stalo?
Ňákej debil ji srazil mladej, moc šancí jí nedávám.
COŽE? Do prdele! A kdo, kde, cože? To není prostě možný. Ona to zvládne, že jo? Že jo, kurva! Kde je ten, co ji srazil? Kdo to je? Dyť byla na přechodě ne? Do prdele, to není možný.
Z očí mi vyhrkly dvě obrovský koule slz. Tak to přece nemělo být. Dyť jsme si byli souzený. Dyť jsme si to tak řekli. Já jsem ji miloval, hovno, já ji miluju! A ona mě víc, aspoň to vždycky říkala. Já se z toho poseru, napřed rodiče a teď ještě ona. Co to kecám? Dyť přežije! Přežije? Přežije?!?!?! PŘEŽIJE?
Neřvi tady a pojď s náma do sanitky, jestli ji teda nějak znáš.
No to ji teda sakra znám.
3 roky 8 měsíců a 22 dní!
středa, září 12, 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat