Náznaky, nedotažené věty a poloverbalizované myšlenky jsou fajn, ale když je pak nikdo nezachytí, ani to prakticky nejde, jste z toho trošku posmutnělí. Aspoň, že je víte vy a v mysli si je dotáhnete.
V předchozích dílech jste pochopili:
Večírek v domě naproti ložnice svatého Sarkandra poklidně ubíhá. Nejmenovaná (zatím nevíme proč) slečna v letech předdospěláckých civí na obraz. Je na prahu a neví co se svým životem. Bojí se odpovědnosti a nudí jí závislost (na rodičích, Bohu, autobusu - dosaďte si co chcete). Do její hlavy nám autor nechá nahlédnout až v závěru a moc toho není. Milan oproti tomu se zdá býti nezajímavějším typem sedmnáctiletého mladíka. Panice s třepotavými zkušenostmi z internetu. Slečna působí odhodlaně a nedává znát svou vnitřní nerozhodnost. Děj nevalný, za zmínku snad jen stojí představení ve sněhu a paralelní probouzení se sněním. Zlomový moment čekáme. Nudné možná proto, že se zde vyskytuje až mnoho jakýchsi neznámých symbolů a přirovnání. Autor nám vůbec nedává možnost poznat koho tím a tím parafrázuje či zpodobňuje. Možná tušíme, že skutečná slečna nechce dítě a skutečný Milan Prší, prší nemusí. Je nám jasné, že slečna i Milan musí být dvě postavy z onoho Pátku. Které však?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
je to tu složitý jak!no možná je to rukama.-)jinak dík za vysvětlení hned je to jasnější.-D tvé (co chtěl autor říct)je někdy nad mé síly...
První záporný comment na radaposspi.blogspot.com:
Nad mé síly je to taky, nemám páru které dvě postavy z (jak ty říkáš) "onoho pátku" to mají být. A tak si říkám, byla jsem tam vůbec?(Na tak mega akci o které se píše ještě teď?) A dovoluju si tvrdit že nejsem tak úplně nechápavý čtenář. Protože podle mě se v té spoustě nejasných náznaků, nedotažených vět a poloverbalizovaných myšlenek (které jsou sice fajn)nic pochopit nedá. Já totiž nejsem tvoje hlava, aby ve mě určité symboly apod. vyvolávaly zrovna to, kam míříš. A proto třeba z mé strany ubývá commentů, protože nevím co komentovat, ztrácím se. Možná jsem jenom tak tuctová, že se nedokážu básníkovi dostat pod kůži a patřím mezi ty, co určité věci vidět nemůžou. Možná jsem na to prostě málo vyjímečná. A nebo taky ne.
Sobecky se mi moc líbí ta poslední věta. Díky za pravdivý komentář, který poškrábe, ale pomůže. Protiútok nečekej, nepřijde.
A neni zrovna v tech nedokoncenych vetach a autorovych myslenkach to pekne? Kdyz nevis kam miri a tak cela vec zustane otevrena a ty se nad ni muzes a nebo nemusis zamyslet. Proc musi vsechno davat smysl? Jo, nekdy je to nepochopitelny, ale predstava, ze budu cist podrobny popis dne, minutu po minute-jak byva casto na jinych blogs-je pro me priserna.A tak necham fantazii srotovat na plne obratky..
Okomentovat