Noční Latté - 2. část - Věra

"Marie. Její zadek. Nezabírá. Její pussy, fucking pussy. Nezabírá. Dál. Ludmila. Kozy. Lesklá černá košile, co měla včera na sobě. A černá podprsenka. A zadek v těsných džínách. Její kunda, fucking pussy. Zase nic. Zpátky. Rychle. Julie. Její lodičky. Sukně. Pussy. Určitě nosí podvazky. Alespoň někdy. Kvůli němu by si je vzala. Julie. Jo. Pojď na to. Dělej. Udělej si to. Její rty. Pussy. Udělej mi to. Je mokrá. Líbají se. Líže jí. Ona jeho. Honí mu ho. A pak zase nic. Fuck.
Tak znovu. Wayne se opře hlavou o dlaždičky. Marie. Ludmila. Julie. Marie. Ludmila. Julie. Pussy. Pussy. Fucking pussy. Fuck fuck fuck. Jde to pomalu. Ale jde to."

Toť úryvek z Potichu. Ta kniha, ale není o sexu, jak by se mohlo zdát.

Tak tohle je ta slavná Ostrava. Ferneta tu mají stejnýho jako všude. Cítím, jak se mi krásně dostává do hlavy. Z krku do břicha a zároveň stoupá, sublimuje když jsem v tom velkoměstě, rozlévá se do všech koutů a obepíná celý mozek, až ho chytí do své sítě a příjemně zmáčkne. Jo. To zbožňuju. Sedím vedle Rudy a nenápadně po něm koukám. Znám ho chvíli, ale nečím mě zaujal. A dost. Postava normální. Oči, vlasy, rty všechno tak nějak automatický, nevybočující z řady. Příliš vtipnej není. Charizma asi taky ne. Přesto mi přijde dokonalej. Nehledám přece průměr! Je takovej, vyrovnanej. Jenže stačí to? Určitě myslí na to, jak se s ním vyspím. Já taky. I když nechci. Si to představovat. Ten zpěvák, Švejďa, po mně nějak kouká. Nesnáším, když se po mně dívá chlap, co si o sobě myslí, že je mladej a sympatickej. Pohledy starých ožralů mi nevadí, ty mám ráda. Vždycky se ještě kousek nahnu, aby ten pohled do výstřihu měli ostřejší. Ale ty čerstvý třicátníky, co si myslí, že po nich toužím jen proto, že chci pořádnýho chlapa, co to umí v posteli, bych nejradši roztrhala na malinký kousky a pak je secvakla koněm.