Branded

Je to už dávno, co čištění si zubů kartáčkem Curaprox, poslouchání hudby hrající z iPoda a vyluzující své zvuky ze sluchátek Koss, možná nošení trička UAX či Rejoice, kalhotování v Levi'skách, šoupání nohami obutými v obutí Converse, čtení knížek od Rudiše nebo Welshe, poslouchání Tatabojs či J.A.R., sledováním Šumných měst a chození do divadla Sklep, z vás dělalo někoho se svým stylem. Někoho co nežije konzumem, ale kvalitou. Někoho, co je úplně jiný. Někoho, kdo je "klubový". Už tomu tak dávno není. Ta vlna lidí, o které si myslíte, že všechny ty značky převalila a vůbec nic o nich neví, nezajímají ji tak do hloubky jako Vás a přesto se pyšní stejným archetypálním vzezřením, jaké jste až doposud považovali za své nedotknutelné a těžce vydobyté. A ta vlna se převalila tak rychle, že nezbyl čas na vytvoření alternativy a vy se utápíte v centru všech. Ztrácíte obličej, páteř i duši. Jen to beztvaré hmotné tělo pochoduje dál, čistí si zuby, poslouchá obehráté Radiohead, oblečení prokousané, alba s knížkami poházená před domem, poslední lístek do divadla před nosem vykoupen. Jenže, kde jste se tu všichni vzali? Nebo jsem už já součástí té vlny? Nebo ty? Nebo ona?