Holte se

je to fajn. A když se říznete, mázněte si trochu černé kolem očí a rány a hned máte skvělou emo fotku. Šup do černobílé a na nějaký komunikační server, hle facebook. Popisek stylový, ať ostatní zírají, s kým že mají tu čest. Dva dny před domluvenou hospodou už to plácat do statusů, ať je jasno. Při vstupu do onoho podniku, vytáhnout z batohů a tašek připravené a nabité foťáky a videokamery a začít tvořit ty umělé vzpomínky. Hned a násilně. Kdo je proti, je idiot. Nejlépe tři rozličné destiláty na začátek a další večer, o kterém se bude dlouho mluvit je na světě. I když trval hodinu a půl. Zbytek jsem problil. Tedy ne já, páč já jsem vomit-free since 93. Ale chápu, že hra na vodníka malého či velkého, či předvádění měsíční chůze s razancí a přesností tak velkou, že panu barmanovi teklo pivo do odpadu, pro každého není. A kdo by se také nezprasil už v osm. Přichází opět zmatené jaro. Jako bylo to loňské. Asi půjdu požádat o potvrzení duševní nezpůsobilosti. Nebo aspoň slevu na tramvaj. Opakuju se, tuším že v tom prosinci tu už něco podobnýho bylo. Asi poprvé úsěšně bojuju s angínou a není to na mně vidět. A roste mi pupek. Myslím, ten opravdovej. Ale to je asi trošku víc, než jste chtěli slyšet. A máme zvonek. A interkom. A je to otravné. A těšíme se na Zahradní slavnost, když jsem ji slíbil.