Strč prsty skrz své opratě

"Promin. Nemam cas na sebe natoz na nekoho jinyho. Asi si myslis ze jsem uplne blba."
Čtu si tu zprávu nesčetněkrát dokola a přijde mi, že už jsem jí někde viděl. Na billboardu snad. Obrovská marketingová akce, která se snaží z lidí udělat egocentrické a bezcitné živočichy, kteří by měli hledět hlavně na čas pro sebe. Postupně z reklamních ploch vytláčí předvolební agitační úsměvy i erotické příčiny dopravních nehod. Všude jen ta zpráva syrově vytištěná na modrém pozadí.
Vím, že bych nic psát zpátky neměl. Společenská konvence je jít se opít s těmi, kteří vás podrží, skončit v tanečním klubu, vnutit někomu smradlavý polibek a v lepším případě bez větších následků jít spát. Nemyslet na to, že ona se těší na večerní rande s jejím už ne paralelním přítelem.
Máš někoho?
Nemám. Jen to prostě neklape. Chci být teď chvíli sama a pak třeba... se potkáme, pozvu tě na panáka a ty už budeš v pohodě. Pohodičce. Měl bys být.
Začnu plavat, říkám si. A správně jíst - bohatě snídat a střídmě večeřet. Najdu si brigádu a budu šetřit na letní prázdniny. S kamarády, bez bab. Na sever i na jih. Poznávat svět a platit pouze kovovými mincemi. A budu číst a kouřit. Vytvořím si vlastní obraz, který pak budu nabízet ostatním. Spíš jim ho nutit. Už se nebudu nikomu podřizovat. Chytnu opratě do svých rukou a změním směr jízdy. Budu mít důvod být na sebe hrdý. A začínáme zítra, maximálně pozítří. No dobře, možná by to bylo lepší nechat až na Nový rok. Ale jednou to přijde!