Stáli jsme před kolejí a už se to chýlilo ke konci. Měli jsme za sebou pár nudnějších i zábavnějších proslovů, dekrupifikačního panáka, v ruce každej třeťák držel svůj organickej balónek, kterej je asi desetkrát dražší než ten normální, naplněnej heliem a s přilepeným přáním a teď už jen jeden song.
Jasně, neměli čas si to připravit, tak to zpíchli teď během pěti minut. To většinou značí, že to bude dost dobrý. Je to sice páreček prváků, ale jakmile nastoupili, tak jsme si všichni hořce uvědomili, že vedle nich my, kteří už bysme měli být na půli cesty k transformaci na leaders of tomorrow, vypadáme jako hrstka lálosů.
Myles se ještě omluvil, že to bude tišší song a už začal drncat do strun.
Němečtí kluci se dívali na sebe a pak zase na Mylese a nechápali, jaktože ten brejloun, co sedí bosky se špinavýma nohama na té stoličce a má na sobě ten vytahanej svetr, co mu určitě upletla nějaká slepá jeptiška, vypadá o tolik víc cool než oni s barevnýma kalhotama a košilema za stovky eur. Jaktože mu ty vousy rostou všude tak rovnoměrně a ne jako nám v takových hloupých osamocených hustnících vlevo pod nosem, u uší, na kozí bradce a tím to tak končí. A hlavně, jaktože vedle něho stojí Mila, která má na sobě šortky, který jsou kratší než naše Calvin Klein spodní prádlo.
Německý holky zase nechápali, jak ta Mila může mít tak párátkovitý nohy. To snad chodí do nějakých tajných jídelen na campusu, kde není na výběr mezi bratwurstem, steakem s brutální omáčkou a smaženou rybou s majonézou, než my ostatní. Kam dala ty pupínky, co dělají z našich výstřihů pandořinu skřínku, kde vzala ty vlasy a hlavně ten hlas? Scheisse!
Ta pusa do vlasů po "if you're in love then you are the lucky one" to už byla pouze čistá provokace. No nic balónky pustit a zároveň chytat ty vzduchem se šířící, nevyřčené otázky. Naučit se na kytaru se dá i v mým věku, ne? Začnem hubnout, jo? Už jsme asi vážně na konci, co?
Jo to asi jsme.
Žádné komentáře:
Okomentovat