Pan Macháček, Pan Lipka a slečna Eva

12 hodin po lyžáku s čistou hlavou mě přepadá úzkost při zamyšlení nad chováním některých z nás v uplynulé noci! Chápu, že má teďka každej úsměv na tváři při vzpomínce na pana Macháčka a jak to všechno v pohodě dopadlo... Asi jsem moc vztahovačnej, že řeším nějaký věci, který se už asi dávno vyřešily a taky, když si každej užil, za co si zaplatil možná nějakej ten cucflek taky, případně hezká chvilka na balkóně. Ale obdivuhodně rychle jste se všichni spokojeně vypařili před desátou do svých pokojů, případně ještě trochu obhodit záchodovou mísu... Že po vás možná něco zůstalo na pokoji asi nenapadlo nikoho... To by se asi dalo taky pochopit vzhledem k počtu padnuté kombinace 2 a 1 u pana Macháčka! Docela mě ale dorazil Honza, když Lipka vejde do pokoje a on začne vytahovat prázdnou flašku z pod svojí postele a docela nahlas začne protestovat, proč je zrovna pod jeho postelí... Zas tak nemocnej pan profesor nebyl, aby neviděl další 3 flašky na skříňce a už jen vytasil svůj zklamaně-tázací pohled a nepříjemnou otázku: "Můžete mi to vysvětlit, hmmm, Ráďo?" Ne, neuměl jsem to vysvětlit. Pak přijde Krista s Janou a vytušíc dobrou situaci se pana profesora pobaveně ptají jesli si dá s něma. (V ruce držel prázdného Myslivce) No každopádně odešel, vypli proud, pak ještě přišel a "vyhodil" Anežku a vše se zdálo být v pohodě... Ale ani moc nebylo... Ráno bylo docela hektické. Konečně jsem se doplazil na snídani a nervózně kousal do makovce v domnění, že se na nic nepřijde. To už nás ale volal Lincoln, že máme jít s ním na pokoj...Ajajajaj! Uklidili jsme pod postelema a Čoud si sedl na židli před skříní ve které byli důkazy našeho ne příliš svědomitého chování požadovaného po studentech Anglické sekce. Lincoln se zeptal jestli je něco ve skříni a my že ne! Čoud vstal a všichni jsme vypadli z pokoje a utíkali dolů, zatím co si Lincoln asi prohlížel skříň. Další klepání u rozjezeného makovce. Jenom ať to neřekne Irče!!! To už přichází pan profesor, že ať jdem zase něco vysvětlit na pokoj. Ach jo! Na pokoji je slečna Eva - kuchařka a vytahuje rozbitou garnyž ze skříně. Ve skříni je taky bedna plná flašek, ale pan profesor dělá, že ji nevidí. Znovu tázací pohled a znovu dopadá na mě - to jsem vypadal nejmíň pod vlivem nebo co? Samou trapností našeho zbabělého chování se propadám. Lipka je z nás zklamanej, ale já ještě víc! Zase jdeme ke stolu a konečně dojídám makovec, ale mám tak sucho v krku, že se mi tam skoro zasekl. Přijde za náma slečna Eva a že máme jít 2 za ní. Dostanu rady, jak pěkně vyhodit tu bednu a jak příště opatrněji chlasta, spokojeně je splním a když naposledy procházím kolem slešny Evy, tak nahodím optimistický výraz a přes zuby procedím výstižné a důrazné DĚKUJI!