Péčko

Parádní den nám začíná,
svačinku beru, na oběd čína.
Po něm se dostaví to napětí,
mám čas? stihnem to do pěti?

Pokoušíc nové způsoby,
narážím na tvrdý odpor,
nacházím důvody hniloby,
či jen další hrůzný otvor?

Patu bez výčitek nepohladím,
deku raději strhnu sebou,
místo abych zpíval s tebou.
Vemu si to sám, neprozradím.

Přitažlivost zemská, ženská,
půda mi pod nohama praská.
chytit se stébla jen,
nezkazit jí další den!

Pokouším se o nemožné,
vlastníc choroby kožné.
Předat úsměv a slinu,
poradit dceři i synu.

Procitnutí stejně přijde,
jako slunce ráno vyjde.
Vím, jsem tím nejhorším
s vůní slona, nosem hroším.