Vypravování do školy - Poprvé

Stál jsem tu nahý. Voda kapala ze všech koutů mého těla a dopadala s jistotou na ledovou dlažbu. Chvíli jsem pozoroval podivné zakřivení svých prstů na nohách, ale pak už jsem vzhlédl. Spatřil jsem se v zrcadle. Ano, bylo nepatrně zamlžené, ale přesto jsem mě viděl. Znejistěl jsem a ukročil vpravo. To už bylo lepší. Upřeně jsem zíral na bílou stěnu a postupně nabíral sílu a jistotu. "Francku, ty to zvládneš! Jsi krásný, svalnatý a vtipný!" křičel jsem do stěny. Do zrcadla bych se neodvážil. Byl jsem si jist, že mě nikdo neslyší. Bouchl jsem se do prsou. A ještě jednou. Já jsem ten vedoucí samec! Alespoň v této koupelně. Bylo mi devatenáct a za pár chvil jsem měl jít na své první rande.

Auto jsem zaparkoval při okraji silnice. Pokapávalo. Došel jsem rozvážným krokem ke dveřím od domu. Dvakrát jsem zazvonil. Ke dveřím přiběhl s hlasitým štěkáním jezevčík. Hodil jsem přes bránu předem připravenou dentální tyčinku pro psy. Zamlaskal.

V tom mi Martin otevřel. Vypadal mnohem líp než na fotkách. Vlasy, obočí, vousy - vše pečlivě upraveno. Pozval mě dál a já se jen pousmál. "Co jsi přinesl za film?" zahalekal na mě, když už jsme byli uvnitř prostorného obýváku, kterému vévodila televizní obrazovka obrovských rozměrů. Zamával jsem obalem DVD na srozuměnou. "Ale, ale, ty jsi nějakej stydlivej, dáš si se mnou Chardonnay?", zeptal se, "nebo spíš nealko?" A je to tady. Doplňovací otázka a já byl v pasti. Zkusil jsem přikývnout ve smyslu přijetí nabídky Chardonnay. Zároveň jsem ale potupně vytáhl svůj bloček. A nenápadně ho položil vedle Martina. Úskokem jsem se pak vrátil do obyváku a pokoušel se rychle spustit film.

V bločku byly vepsány jednotlivé věty tak, jak mi je psycholog poradil. Neměly by odradit, měly by vyvolat sympatie a soucit. A zřejmě se ty vynaložené peníze vyplatily. Martin se vrátil za mnou, držel dvě sklenice na víno, políbil mě na tvář a řekl: "Jasně, že to vůbec nevadí!" Už jsem si chtěl sednout na pohodlný gauč, když jsem z předsíně uslyšel tlumenou ránu. Jako by něco spadlo na zem. "Goliáši?" zavolal Martin na svého nejlepšího přítele. Už jsem ho spatřil také. Ležel na prahu a z tlamy mu tekly proudy slin. "Cos mu to udělal? Cos mu to hodil přes tu bránu? Ty slepej, teda němej šmejde?!" řval na mě Martin, "vypadni, říkám ti vypadni!" Tak jsem šel. Smrákalo se, ale už nepršelo. Nastartoval jsem auto a odjel směrem domů. Poprvé to nevyšlo.