neděle, října 04, 2009

Vzhůru k výškám

Já chtěla bych mít svůj aeroplán, lítat v oblacích jak kormorán zazpíval mi někdo do levého ucha a já si uvědomila, že mu to nevěřím.
Můj stav byl roztodivný, chvěla se mi valná většina těla a cítila jsem se sexy. Jukebox teď hrál něco od Jacksona, jako vždy když skupinka přiopilých studentů potřebuje utratit drobné předstírajíc zájem o popistu, kterého nezažili, falešně se vydávajíc za jeho posmrtné děti. Ještě jedno pivo a rychle ven na ulici. Padá hustý déšť a mně stékají kapky po tváři. Odsmrknu si do kostkovaného látkového kapesníku, který poté pečlivě složím a vyhodím do výše.
Zítra mi je devatenáct a já se cítím na dvanáct. Proplouvám průměrností díky kaštanovým vlasům po babičce a košíčkům velikosti C. Nechtělo se mi brečet ani řvát. Chtělo se mi jen něco udělat. Zatnula jsem pěst a vrazila vší silou do zadního okna zelené fabie co stála jedním kolem na chodníku. Houkání, krev, střepy - vše jak jsem čekala. Chvíli jsem tam jen tak stála a nechala se smáčet deštěm.
Když jsem vyběhla po schodech zpátky do hospody, všichni na mě trochu potutelně koukali. Někteří spali. Někteří zvraceli. Někteří šňupali. Byla jsem plná energie. Do juxeboxu jsem vhodila pětikorunu, poprosila pana vrchního jestli by to mohl hodně zesílit a sundala si tričko.
Stála jsem tam sebevědomě rozkročená s pravou rukou vztyčenou směrem ke stropu, cítila jsem svou vlastní vůni a studené kapky vody, co mi přistávaly z vlasů rovnou na holých ramenech. Dívala jsem se na něho, jak se objímá s tou svojí fenou a dává jí pusu na tvář.
V tom se ozvaly první slabiky písně, které jsem zakřičela společně s Karen a s prvními neuvěřitelně hlasitými zvuky kytarových strun, se všichni, kdo doposud spali, okamžitě probudili.
Cold light, hot night, be my heater, be my lover... And we could do it to each other!
Křičela jsem na něj a mezi jednotlivými verši vyzývavě trhala boky ze strany na stranu. Nevím, co dělali ostatní, jestli stydlivě odvraceli zrak nebo si podupávali do rytmu. Příliš mě to nezajímalo. Yeah we could do it to each other, we're like a sister and a brother! Ukazovala jsem na něho a přitom nepřestával tančit.
Znala jsem ho už 6 let, 5 a půl do něj byla platonicky zamilovaná a pro něj jsem byla nejlepší kamarád. Svěřoval se mi se všemi jeho sexálními eskapádami a přitom vůbec netušil, co k němu cítím. Tajně jsem nenáviděla všechny jeho feny, ale tak nějak jsem vždycky chtěla, aby byl on šťastnej, na mně už tak nesešlo. Až dnes jsem se projevila. Cold Light dohrála, jeho fena vstala a vlepila mi facku. Já neudržela rovnováhu a spadla přímo na zadek. Seděla jsem uprostřed hospody na špinavém koberci, pod podprdou se mi tvořilo vlnobití tuku a někdy tou dobou jsem se stala devatenáctiletou. On vstal, na chvíli jsem zaváhala, že jde za mnou, ale vhodil pouze drobné do jukeboxu, dal mi pusu na ucho a utíkal za tou svou fenou. Stále jsem tam seděla jak hromádka neštěstí, která vsadila vše na jednu kartu, ostatní na mě nejspíš s posměchem koukali, ale ve mně se právě rozlívalo teplo při poslechu, stále ještě více hlasité než povolují hygienické normy, písničky pro mě. Brečela jsem jako malá dvanáctiletá holka.

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Tak tohle se ti vážně moc povedlo. Hlavní hrdinky je mi strašně líto a zároveň ji chápu... Je to dost ze života... Každopádně ve mně ten článek vyvolává dost emocí a myšlenek...a to říká dost o jeho kvalitě;) Bude to pokračovat? Nebo je to jenom taková 'momentka'?=) Štěpánka

Anonymní řekl(a)...

a btw... Yeah we could do it to each other, we're like a sister and a brother... Mám pocit, že jsem to dneska slyšela, že jo? Aspoň mi to teda nějak utkvělo v hlavě... =)

Anonymní řekl(a)...

No to nevím, ale vzhledem k tomu, že už se trochu znám, tak moc nevěřím, že bych se zmohl na nějaký smysluplný pokračování... Ale na druhou stranu, ono to vlastně je všechno tak trochu pokračování, jen se to liší postavami, místem a někdy trošku i stylem...

Anonymní řekl(a)...

Musím souhlasit se Štěpánkou, ten post se ti opravdu povedl a až na některé části je hodně realistický...

Anonymní řekl(a)...

Mně spíš přijde smutný.Někdy to prostě nevyjde.

Anonymní řekl(a)...

Hoka je kurážná, ať už je to způsobené předchozím pivem nebo čímkoliv jiným. Alespoň na chvíli přestala jen pasivně přihlížet všemu kolem. Vsadila vše na jednu kartu...a jak už to chodí, někdy to vyjde a jindy zase ne.
Díky, že pokračuješ!

Anonymní řekl(a)...

To já díky, že čtete, hledáte a píšete!:) Je to vážně moc příjemnej pocit a těch není nikdy dost.