Kafe a cigára

Ještě jeden šluk a konec. Ne navždy, ani ne do zítra. Prostě jen do té doby, než se mi bude zase chtít. Což bude brzo. Tvář mám řídce zarostlou dlouhými vousy, před sebou poloprázdné startky a způli plný hrnek presa. Cigaretový kouř se mi zakousává do kaštanových vlasů i pod dlouhé nehty. Líbí se mi, že vypadám jako vysokoškolák. Vždyť jím taky jsem! A skoro přirozeně. Je jednatřicátého prosince a cítím nesnesitelný odpor k jakémukoli bilancování roku s devítkou na konci. Není to póza, je to fáze, možná dokonce i fúze. Jako se sloučí pravá a levá pecka v režimu mono, můj chtíč a její láska v režimu stereo, všechny pocity v režimu halucinogenní drogy. Hlavu mi někdo strčil do hydraulického lisu a já tesně nedosáhnu na jeho vypínač. Křičím, brečím a pak už jen tančím.

Byl to skvělý nápad. Mít den náskok. Splnit si vizionářské sny a vidět do budoucnosti dřív, než kdokoli jiný. Přepsali jsme ten černobílý kalendář Audrey Hepburn, který vévodí našemu obyváku, pozvali všechny, kteří za to stáli a čekali, co bude.

Pěkný vousy, to jsou pravý? řekl mi při vstupu Honza.
Was oben? odpověděl jsem mu s pozvednutým obočím a doufal, že také sleduje How I Met Your Mother v němčině.
Zřejmě nesledoval.
Tak co, smotnem brčko, ty fousáči?
Neudržel jsem se a vyprskl smíchy. Na něj. Podal jsem mu papírový kapesník.
Promiň.

Na stole se mísil popel s rozlitou whiskey, rozbitým sklem a zbytky trávy. Byli jsme jen ve spodním prádle - já skákal kolem mikrofonu, Honza křečovitě svíral kytaru, Tom si basácky hleděl jen svýho a Magda seděla rozkročená za bicími. Na zádech jsme měli dopisující fixou vydřená písmena, každý jedno - R O C K. Věděli jsme, že to je jen virtuální hra, ale tohle byl virtuální silvestr. Vypařil se všechen náš pot a kouř, cítit už byla jen naše přirozená vůně. Nástroje z Band Hero jsme odložili, Marta pustila něco ze svého nejablečného přehrávače a najednou jsme byli na tom stole. Všichni. Naše chodidla nevnímala střepy, tekutiny ani popel. Naše mozky nevnímaly sexuální přitažlivost. Právě zapálené cigarety nám padaly z úst, Nedopovězená slova mizela v neutichajícím rytmu hudby. Kdosi mě postříkal šampaňským. Teda sektem. Prý jsme to prošvihli.
Nevěřím, dneska jsme nemohli nic prošvihnout.
Nikdo mě ale neslyší. Chtěl jsem slézt ze stolu, nakonec jsem se z něj svalil na zem. Bylo to tak bezpečnější. Pustil jsem ji zase od začátku. Nevím pokolikáté. Na stůl se mi zpátky podařilo vyškrábat. Kluci už ale spali. Nevěděl jsem, kolik času uplynulo. Magda nepřítomně tančila. Až teď jsem si všiml, že je nahá. Možná se vysvlékla kvůli mně, problesklo mi zpustošenou hlavou. To už ale přišel refrén. If you look like you wanna, baby I don't mind if I do, do, do. Girl I've got your number, call you when the music is through, through, through.