Vánoční PC

Neměla si dnes brát tu béžovou sukni. Měla ještě spát a propadat se do snové propasti. Poslouchat jak pavouci spřádají své sítě. Ty sítě, které vás propojují s ostatními. Ať chcete nebo ne. Padat ještě níž, až tam, kde není žádné světlo ani hluk. Okolí vnímáte pouze hmatem. Tělo se vám klepe při pomyšlení, na co byste mohli sáhnout. Ze všeho nejvíc toužíte otevřít oči, ale víčka jsou nepřekonatelně těžká. Jakoby na nich seděli tvrdohlaví obři. Přemlouvat, svádět, zápasit - vše marné. Ještě chvíli se pokouší bojovat s umanutými obry, když ji zachytí háček chladu a táhne vší silou zpět k hladině. Zpět k vědomí. Zpět do pavoučí sítě reality. Líbila se mu. Ta sukně. Aspoň jí to jednou řekl. Vlastně napsal. Krásně, poeticky ač bez veršů. Co jí chce teď, když jí tak narychlo volal? Přijela, i když to měla vlakem a hromadnou dopravou více než tři hodiny cesty. Zněl totiž docela rozrušeně. Na ICQ. Snad se mu nic nestalo. Ujišťovala se. Ledový vítr však nepozorovaně proudil vstříc teplu lidského těla. Omotával se kolem noh jako slizský had a neústupně stoupal pod sukní vzhůru. Otřásla se. Ještě jedna písnička a už bude konečná.

Přejel jazykem po svých důkladně vyčištěných zubech. Z obou stran. Dodalo mu to pocit jistoty. Už od své první návštěvy zubního lékaře věděl, že péče o chrup bude jeden z jeho životních pilířů. Možná to způsobil ten roztomilý model běleskvoucíchse zubů v čekárně. Spíš ale výstřih sestřičky. Musel to udělat. Nemiloval ji. Pro ni byl vysněným princem na bílém koni, i když koně nesnášel. Byli velcí, smrděli a lítaly kolem nich mouchy. Ona by pro něj udělala cokoliv na světě a hlavně to pro něj dělala. Přišlo mu to tak. Její rodina jej zbožňovala. Zahrnovala jej dárky, plnila mu přání, o nichž ani netušil, že je má, než se mu splnila. Na stole mu leželo přijetí z Oxfordské univerzity, v sousedově garáži na něj čekalo schované auto k jeho devateáctinám, mobil měl zaplněný odvážnými podobiznami , kterými jej pravidelně obšťastňovaly jeho "kamarádky". Měl to být jen nepříjemný vřed jeho života, který je třeba odstranit. Kvůli možným zdravotním komplikacím. Nebo prostě kvůli vzhledu. Uviděl ji. Její sukni. Musela jí být zima. Viděl by jí však raději bez ní. Jen tak v punčochách a malinkých tmavých kalhotkách. Chvěla by se zimou, třel by se o ni, šeptal jí do ucha slova o rozchodu a cítil svou pevnou erekci. Tak silnou, až by se lekl. Poslední záchvěv tohoto vztahu. Jako když se na poslední chvíli chcete změnit a něco dokázat. Vystoupit z vlaku a políbit ji ještě jednou. Otočit se a vrazit mu vší silou pěstí do dlouhého nosu, až by krev kapala na jeho nevkusnou kravatu. Jenže tato erekce pomine tak rychle , jako se objevila. Post coitum. Tak se tomu stavu sexuálního vystřízlivění říká. Může být velmi příjemný jako i nesnesitelně bolestný.