Na jeho letní tenisky se snášel první prosincový sníh, pomalu a ladně. Soustředěně jej pozoroval zachumlaný v tenkém kabátu s šálou přes uši a zkřehlými prsty rukou v kapsách. Ledový a suchý vítr si pohrával s jeho uhelně černými vlasy jako si malé děti hrají s čupřinou rodinného psa. Opatrně vytáhl ruku z kapsy a rychle ji zasunul pod kabát, kde po pár neohrabaných pohybech našel poslední cigaretu a zasunul ji mezi zmrzlé rty, přičemž se z pootevřených úst okamžitě vyvalil horký vzduch a zahalil celou jeho tvář párou. Zapálil si a nedočkavě potáhl. Jakmile se jedovatý kouř plný dehtu dotkl jeho mandlí, prudce zakašlal, vyplivl cigaretu a krvavý hlen. Díval se na tu rudou díru ve sněhu a popadal ztěžka dech. Pouliční lampy pomalu zhasínaly a slunce svítalo. Stav přeměny, tranzice a přechodu. Lidského, ne zebřího.
Vyrašené vousy ho svrběly a unavené oči pálily. Nesnesitelně. Došel k autobusové zastávce, které vévodil zelený nápis VLASTA JE DĚVKA. Posadil se na lavečku a snažil se vzpomenout, co se stalo. Pamatoval si, že jel v autě. Neřídil. Hlava mu třeštěla z té jedné písničky, co se neustále opakovala. Nevybourali se, to by byl zraněný. Jak dlouho se už tou zasněženou vesnicí potácí? Neměl ponětí. Ani si nevšiml, že se k zastávce mezitím dobelhal jezevčík s pouze třema nohama. Zadek mu pomalu přimrzal k lavičce, ale on jen sledoval to třínohé stvoření. Sledoval jej, jak k němu přiskákal. Sledoval jej, jak se na něj usmál po psím způsobu. Také jej sledoval, jak zvedl zbylý kus pravé zadní, označkoval mu kalhoty a s pocitem dobře vykonané práce odskákal zase pryč. Najednou cítil svůj pot, psí moč a lidskou bezmoc ve vší intenzitě.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
posílám ti pozitivní ohlas ;)
Okomentovat