Podnikavá hlava

No ty vole!
Jako nevím, jestli už to někdy někdo zkoušel. Určitě to někoho napadlo. Ale prostě.
No ty vole!
Náklady minimální. ARO kola stojí do pěti korun za dva litry. Takže velkoodběratel nějakýho podobnýho nápoje, založenýho vlastně jen na zředěným sirupu, to je pakatel. A rum taky seženeš levně. Jasně, že ne kubánskej, ale o to ani vůbec nejde.
Já ti rozumím.
Rozumíš mi, jo? Prostě udělat různý kombinace. Jako poměry. A dát to do dvoulitrové flašky. Anebo ne. Dát to do litrové a žádné hnusné PETky. Pěkně retrosklo. Jako když se pili limonády ze skla.
A Hanácký!
No přesně, kolik já jsem se nanosil přepravek s těma sedmičkama se slečnou v kroji. To už teď skoro nikde nevidíš. Jen mě štvalo to otvírání. Nemám to rád. Jdeš do parku si sednout se svou ex, v ruce každej svou litrovou flašku a otvírák nikde. To je na hovno.
No to mi říkej!
Dali bysme tam takový to otvírání s packou. Víš, co myslím? Jak to má Bernard na některých flaškách. Dřív to bylo na malinovkách. Jednoduchý jak facka.
Vím přesně.
A prostě by sis jen tak šel, v ruce skleněnou láhev, která má charakter, váhu i krásu, s uzávěrem, co není překážkou ale pomocníkem, sedl by sis na lavečku a nemusel řešit, jestli něco poliješ, když budeš nalívat ten rum do flašky od koly, kterou si musel nejdřív upít. Pil bys třeba dva ku jedné, tvá ex tři ku jedné, abys ji nepředběhl. Levně, romanticky a ekologicky.
To je paráda ty vole.
A tak se ptám, proč to ještě nikdo nezkusil? Já bych si to koupil hned!