Pohledy

Co si dáš?
To je jedno, počkám tě venku.

Jak dlouho už jsme se neviděli? Čtyři měsíce? Vleklo se to. Hlavně, že jsi už ale tady! úsměv
Na, tohle teď začli prodávat. Rumkoule. Normální smíchanej rum s kolou, ale je to levný a ta láhev mě vážně dostala. A každej si to z jakési nostalgie kupuje a přitom si v duchu říká, že by to přece vymyslel i on.

opětovné setkání dvou kamarádů, stáří - kolem dvaceti pěti let. pracovní stres z nich udělal kuřáky, alkoholiky a milence s pochybnou reputací.

Ještě ti stále posílají holky ty pohledy?
Moc ne. Snad zase o prázdninách. Teď přišly jen klasiky - od Marthy a Aničky.
Nechápu, že ti na to skočí. Asi si myslí, že jseš něco jinýho než tradiční úchylný chlap.
Je to artový retro. Vzrušující. Jde o nápad. Vždycky jen o něj. Nejsem žádnej blbec, co sedí na netu a píše holkám, co mají na sobě a jestli u sebe náhodou nemají foťák. To je hnus.
V čem je to teda jako jiný?

oba usrkávají Rumkoule s ledem, sedí za už chladného podzimního večera před hořícím krbem, z gramofonu hraje starý vinyl Blue Effect, na lavičce vedle smutně leží zlatá labradorka, jediná láska hostitele

Je to jiný. Musí si sehnat Polaroid. Klasika. A pak to přilepit k tomu pohledu. Opatrně, pečlivě a nenápadně, víš kolik je chlípných pošťáků. Já si pak sednu a napíšu příběh "na klíč". Vím, co má která ráda. A ono to funguje. Takovej výhodnej směnnej obchod.
Tys to s holkama uměl vždycky, že?
Právě, že nikdy! Asi jsem jim byl ale líto. Každej otec jim vyprávěl, jak to bylo dřív všechno lepší. Romatičtější. Schůzky v parku, gramofonový desky, milostný dopisy do schránky. Štve je, že to nemůžou zažít. A já se jim to jen snažím umožnit.
No jo ty si hraješ na konzervativního dědu co? Takovýho, co pije, pije a povídá. Co na něm jsou přibitý páry očí. Co zůstává večer jako poslední, kouká do ohně, poslouchá ty svoje desky, pokuřuje a čeká, že některá za ním přijde zpět. Nikdy nepřijdou.