Podíl z ní

Co to jako zkouší? Jsou to moje narozeniny. Mnou vymyšlenej víkend na Pradědu. Ještě jsem ho sem dovezl svou károu. Teda naší. Teda rodičů. To je ale jedno, sakra. Hlavně ona je moje. No, ještě úplně ne, ale bude. Až mě pozná. Zatím znám já jí. Nevím, kolikrát už jsem prolezl její zeď a snažil se něčeho zachytit. Otravný fotky s kočkou, se kterou se neustále ňuňá, jedna selfie s kámoškama střídá druhou. Normálně by se mi to nejspíš hnusilo. Hlad je ale nejlepší kuchař a já měl momentálně velkej hlad. Na ni. Taky možná trochu na chipsy, ale ty už došly. Většina pokoje už spala, jen on s ní seděl na mé posteli a něco do ní valil. Byla už asi neděle ráno, radši jsem se na hodinky nedíval. Neděle je dojezdová a já se teprve rozjížděl. Byla teda sobota, určitě. Myslel jsem si, že jí mám načnutou, ale to jejich odpolední ježdění na dvou prknech a jedné kotvě mi zkazilo celou mou režii.

Co to jako zkouší? S klukama jsem domluvil, aby to letiště nenápadně "zbylo" pro mě a jí. Teď se tu sáčkujeme ale tři. Já, ona a on. On Onan Onanovič. Onan už spal. Ona asi taky. Z telefonu mi ještě hrála tichá hudba. No nic jdem na to. Rukou jsem vklouzl pod její peřinou a hlavou se přiblížil k jejím vlasům. Aspoň jsem si to myslel, nebylo toho moc vidět. Nahmatal jsem záda a začal je hladit přes tričko. Ani se nepohla. To je jasný, na zádech jsou tak tři hmatový buňky, to nám říkali už na základce. Musel jsem to přesunout na citlivější části těla. Ruka mi po tričku sklouzla až na kalhotky. Opatrně, lehce ale zase ne moc lechtivě. Soustředil jsem se na vyvážený tlak mých prstů na jejím zadku, kterej jí měl přesvědčit o tom, kdo je ten pravej. Přejíždění po těch bokovkách jsem střídal s bodovou masáží tu na její levou a tu na její pravou půlku. Nic. Třeba si to užívá, dělá zagorku a nechce dát nic vědět. Začal jsem s hnětením. To jsem měl vyhlášený. Jestli se teda vůbec holkám dá věřit, když ti řeknou, co se jim líbí a co ne. Šlo to ztuha, ale šlo to. Už jsem to chtěl vzdát, když jsem uslyšel ten toužebně očekávaný vzdych.

Mmmmmmmmh!

Byl jsem tak nadšenej, že jsem se vůbec nerozpakoval a začal hníst s rychlostí a intenzitou, za kterou by se nemusel stydět ani ten nejlepší kuchyňský robot Bosch. Asi mi ten můj velkej omyl měl dojít dřív. Přece jen byl ten zadek nějakej velkej a ty bokovky měly dost tlustou gumu. Taky jsem asi na chvíli zapomněl, jak dlouhá ta moje ruka šmátralka je. Naštěstí nejsem impulzivní, takže jsem ten jeho zadek nenápadně dohnětl, šmátralku stáhl k sobě, zvedl se a šel do sprchy smýt ze sebe stud a jeho zadek. U dveří jsem ho ještě zaslechl, jak jí šeptá:

Můžeš pokračovat, už odešel.