Podíl ze zisku

5:59
Crrr.
Au.
Ráno. Tvrdý pondělní. Odhrnula si vlasy ze tváře a shodila budík na zem.
Bum.
Sakra.
Otočila se na něj. Ani se nepohnul. Z koutku mu pomalu odtékala slina a rozpíjela se na polštáři.
Och.
Sexy.
Neohrabaně vstala, hrábla po zeleným jablku a spěchala na záchod. Zakousla se do zelenáče, vyhrnula si spací tričko, stáhla kalhotky a dosedla na mísu. Úplně rutinně, jako každý debilní pondělí. Notovala si do přerušované melodie odrazů čůrku o porcelán - why'd you only call me when you're high, lalalala. Pravačkou trhala zewu extra soft a levačkou sahala po kalhotkách. Několikrát promáchla. Konečně otevřela oči a mezi pokrčenýma nohama do X byla jen dlažba.
Hmm.
Mhh.
Takže včera něco bylo. Určitě ji ožral. Jazykem si přejela po horním i dolním patře.
Rum.
S kofolou.
Na kocovinu neměla čas. Rychlá sprcha, čisté bokovky a náročná soukačka do těch šedých upnutých. Povzbuzující plácnutí po tom vytvarovaným pozadí a zničující útěk na tramvaj.

Nevadilo ji, že je sekretářka. Usmívala se na návštěvy, dělala kafe z kapslí a nechala na sebe koukat v těch šedých upnutých. Za pětadvacet hrubýho, no kdo to má? Ani ten její slinta tolik domů nepřinesl a to má na sobě oblek, v něm vizitky a ještě hlouběji pod něma ego CEO. I proto ji nikdy nepřišlo, že by měla mít víc peněz. Asi to bylo divný. Holky jí říkaly, že je blbá, protože každej normální zaměstnanec se cítí finančně nedoceněnej. Ona ale věděla, že ode dneška už nebude ani doceněná ale sakra nadceněná. Jenom ještě nevěděla o kolik.

49. Tolik kapslí spotřebovala, než jí ta stará účetní přinesla očekávanou obálku. Roztrhla ji a oči jí těkaly po všech těch kolonkách. Fond pracovní doby, čerpaná dovolená, náklady zaměstnavatele, blabla, nemohla to najít. Zhluboka se nadechla a jela znovu řádek po řádku. Jak to asi ten blbec nazval? Podíl ze zisku! Padesát litrů. Navíc. Zhluboka vydechla, obálku strčila do kabelky a šla uvařit padesátku.

Někdo by šel asi do hospody, jiná nakupovat prstýnky. Ani neví proč šla do té posilky. Nebyla tu už pěkných pár let. Asi si chtěla vyčistit hlavu, venku mrzlo a tak zvolila tělocvičnu plnou potících se bušičů a zadků v růžových legínách.

Na pásu s obtížemi nacvakala 10 km, strčila si sluchátka do uší a vyběhla. Chtěla si pročistit hlavu, ale ta odmítala. Byla zase minulá sobota a ona se vracela do práce. Pro klíče. Bylo odkódováno. Hm. Asi někdo včera zapomněl. Vyskákala po schodech do patra, v uších se zrovna rozjel refrén a jí se naskytl otevřenými dveřmi do ředitelny ten tragikomický obraz. Zlatý řez tohoto obrazu byl ředitelův obří chlupatej zadek, kterej sebou míhal do stolu a zase zpět od něj. U kotníku měl srolovaný šedivý tepláky a fosforově zelený tričko pak vyhrnutý někam do půli zad. Až po chvíli si všimla koho vlastně klátí. Miladu z podpory prodeje. Chtěla se otočit a potichu sejít zase zpět dolů, ale nemohla od toho výjevu odtrhnout oči. Po chvíli ale Milada vykoukla zpoza řídi, asi toho měla dost a chtěla zkontrolovat, kolik je hodin, zahlédla ji a začala pištět.

Pak už to šlo rychle. Útěk domů. V pondělí na kobereček k řediteli a nabídka finanční odměny za mlčení. Souhlasila. No a teď je tu, na pásu a rozhazuje první dvoukilo z nově nabytého "podílu ze zisku". Chvíli přemýšlela, že teď vlastně má mnohem větší motivaci snažit se o dobrý hospodářský výsledek firmy. Podíl je podíl, tady končí prdel. Uchechtla se. Zkontrolovala, kolik jí ještě zbývá na téhle kopcovité trase virtuální přírodou. Písnička skončila a proto uslyšela ten pozdrav. Čas se zpomalil jako v té nejdůležitější akční scéně před výbuchem bomby. Zvedala hlavu od pásu směrem, kde tušila onoho neznámého známého. Do uší ji začly proudit první tóny dalšího tracku. Škrobeně bílé tkaničky, černé justdoit, šedé tepláky. Zvýšila frekvenci kroků, ale tepovka atakovala maximum úplně z jiného důvodu. Pohledem dojela k pasu, kde se šedá střídala s fosforově zelenou a hlavou ji proletěla ta poslední myšlenka.

On jí klátil ve smradlavým oblečení z posilky.

Pravou nohou si přišlápla levou tkaničku, tím zvrtla levý kotník a zřítila se na pás, přičemž se hlavou švihla o multifunkční informační panel, který právě ukazoval tep 188.
Bum.
Au už ani nestihla říct.
Když konečně přiběhl doktor, ležela zhroucená za pásem, který stále obíhal a každou druhou vteřinu vynesl na světlo světa velkou louži krve.
Doktor se podíval na informační panel.
Pulse 0, Time 17:59.