Že seš v polské a ne německé továrně poznáš ještě pořád relativně snadno. Výrobní postupy, technologie i ty dělnický ksichty jsou si skoro totožný, v tom to není. Dvě věci ale ty továrny v Evropě pořád rozdělují na východní a západní jako ten ostnatej drát se schovanou pohraniční stráží. Štiplavej cigaretovej kouř ve vzduchu a kalendáře s nahýma holkama na zdi. Nevím, jestli byly ty západní odbory tak slabý, nebo to prostě jen nepovažovaly za důležitý, ale ztrátu těchto dvou dělnických privilegií považuju za jednu z největších německých proher od války a žádný nápojový automaty nebo studie o klesajícím výskytu rakoviny plic v dělnické třídě to nezakryjí.
Jasně, že jsou drobný nuance mezi jednotlivými státy východního bloku. Nad českým ponkem většinou visí a mrká na tebe nějaká blonďatá devadesátšedesátdevadesát bez jedinýho chloupku na těle, zato s perfektně vyžehlenou kůží kolem pupku i té pihy, co za dělníkama přišla někdy v půlce devadesátek a ne a ne je opustit. Nevím, jestli to je tím, že chodí víc do kostela, nebo je na tom severu větší zima, ale na polské dílně vládla pevnou rukou přírodnější černovláska s porostem. Teď nemyslím žádnej decentní landing strip ale řádnej hustník, který by schoval nejeden krucifix. Místní dělňas s ukrajinským cigárem v koutku se podíval na mě, pak na hustník a spiklenecky na mě mrkl. Rozuměl jsem mu, některý pracovní benefity nejdou vyjádřit na výplatní pásce. Dlouhou chvíli jsem pak koukal na ten hustník a ani nevím přes jakou asociaci mě to přivedlo k předešlé noci.
Ještě jednou kolem nás prošla a zůstal po ní ve vzduchu viset ten parfém. Láďa mi začal říkat, jak vždycky přemýšlí, jestli holkám voní tak moc, jak ony jemu. Donutil mě si k němu čuchnout. Zkusil jsem mu říct, že voní dobře, ale poznal, že kecám.
Tobě jako holky nevoní? Nemyslím, holky jako holky, ty voní každýmu, pokud to teda není nějaká přírodní žena, co se myje s bobrem a kdo ví jakýma dalšíma organismama každou druhou neděli. Myslím jako ty jejich voňavky, ty vole. Já to prostě nechápu. Voním se každej den a doufám, že jsem jenom zvyklej na ten svůj parfém, ale prostě si nevoním. Tobě taky nevoním, takže je to v prdeli. Ty si voníš?
Já si občas zavoním, to je pravda. Hehe. Vyser se na to.
A co ta tvoje Helga, té voníš?
Helze voním, ty vole, to je jasný. Té ale voním já a ne nějakej pan Malý.
Jakej pan Malý? To je přezdívka pro toho tvojeho jo, hehehe?!
Klein. Calvin Klein. Měl bych vás asi seznámit, ty vole. Helze voním já. Jako moje pižmo, vole.
Pižco?
Pižmo. Pot, výpary a tak, ty vole. Bez voňavek, glutamátů i umělých sladidel, ty vole. Říká mi to většinou po sexu. Normálně mě sjíždí nosem jako lajny a je z toho hotová.
Si děláš prdel, ne?
Nedělám. Fakt. Možná to jenom hraje. Ale v tom se nesmíš moc rýpat, ty vole. Stejně jako se neptám, jestli vážně byla, tak se neptám, jestli je to moje pižmo vážně takovej mazec. Když jí to stojí za tu show, tak to buď fakt mazec je, nebo mě má fakt ráda. No a to není špatný, ne?
Ty vole, to bysme měli zítra těm Polkám při tom jednání říct ty vole, hehe. Ať si nás sjedou, a pokud se jim bude líbit, co čichají, tak můžem rozjet business, hehe. Já jsem věděl, že musíme přijet večer předem a vymyslet tu strategii. Tak ještě dva panáky.
Ráno mě sice oficiálně vzbudil budík, ale mnohem reálněji stovky permoníku, kteří mě bušili obrovskýma kladivama do hlavy. Otočil jsem se na pravej bok, otevřel levý oko a uleknutím ho zase rychle zavřel. Láďa se usmíval a čuměl na mě z nebezpečné blízkosti.
Ta Helga tě asi fakt miluje!
Co to meleš, vole. Proč jako?
Protože to tvoje pižmo smrdí jako prase!
Žádné komentáře:
Okomentovat