Peněženka na stole

Vtlačil si pecky do uší, vyhrnul límec kabátu, zabořil se do něj až po nos a vyšel. Prosila ho, aby zůstal. Neposlouchal ji. Cítil, že tahá za delší konec lana. Co cítil, moc dobře to věděl. Tehdy to taky vnímal jako zaslouženou moc. Moc nad někým, kdo ho téměř bezmezně miluje. Moc, protože byl sám bezostyšně zrazen pár měsíců předtím. Byla jeho záplatou na tu otevřenou ránu. Záplata ale skoro nikdy nefunguje.

Sral na všechno. Na ni, na rodinu, na školu. Byl tvrdej. Jako v americkým filmu. Ve skříňce flašku levné whiskey, o přestávce pak jednu rychlou dobrotu do nosu na záchodě. S ním. S tou druhou záplatou, co tak šíleně fungovala a na které začínal být hodně závislej. Konec školy, ještě jednou pozdravit obsah skříňky a pak rovnou do města. S ním. Zapadli do vinárny, zabouchli za sebou a ocitli se ve světě, kterýmu plně rozumněli. Z nastávajícího klidu ho vyrušil vibrující telefon. Nervózně ho vyndal z kapsy. Byla to ona. Odmítnout. Rychle jí napsal.

Prijdu pozdeji.

Po prvním džbánku přišel druhý a pak třetí. Na displeji telefonu v kapse střídavě svítilo její jméno a pak M. Jako maminka. On měl ale Oči jen pro něho. Byla to láska na první ožer. Spoustu lidí nesnášel, když se opili. Ty jejich hry, změny charakteru, výrazových prostředků a výrony emocí. S ním ale souzněl po každé sklenici víc a víc. Nepřitahoval ho tělesně. Možná mu to tehdy bylo i trochu líto. Bylo by to všechno o tolik jednodušší.

Když se vypotáceli po schodech ven, překvapila je tma. Ho pak překvapil i počet zmeškaných hovorů. Rychlá rozlučka a šinul si to za ní. Bezmyšlenkovitě. Zazvonil a ona dělala naštvanou. Asi i byla, nejspíš dokonce právem. Nic si z toho nedělal a chystal se k odchodu. Neměl tohle zapotřebí. Vtlačil si pecky do uší, vyhrnul límec kabátu, zabořil se do něj až po nos a vyšel...

Doběhla ho asi v půlce ulice. Zavolala taxíka a čekala, co jí řekne. Koukal skrz ni těma svýma hlubokýma očima a věděl, že nic říkat nemusí. Už ani neví, jestli jí přemlouval, aby jela s ním, nebo se nabídla sama. Za těch pár minut cesty to stihl zapomenout. Bylo mu to jedno. Stejně jako mu byla lhostejná ona, tenhle taxík a cíl jejich cesty.

Na třetí pokus se klíč vlezl do díry. Sundal si boty a všiml si, jak se ona zkoumavě rozhlíží kolem dokola. Byla u něj poprvé. Nejspíš si to nesčetněkrát představovala, jak si ji sem zavede. Musela být okolnostma hodně zklamaná. Neklidně poposedávala na posteli, zatímco se on svalil vedle ní. Přilehla si k němu a chvíli ho pozorovala. Usínal. Muselo to být pro ni ponižující. Zkusila ho láskyplně hladit, ale on nic. Bylo jí do breku, přesto mu přejížděla rukou po těle, tu na zadek, tu do rozkroku. Probral se a jedním otevřeným okem na ni zíral. Až teď mu došlo, že by se spolu měli vyspat. Poprvé. Vůbec ho to nenapadlo. Usmál se nad tím prozřením. Jeho úsměv ji naplnil nadějí a ihned mu jej opětovala. Sakra, ona si myslí, že se usmívám na ni. Jak dlouho spolu vůbec chodí? Nevěděl. Kdy a kde to začalo? Čekala celou tu dobu, až on udělá ten první mův? Určitě kvůli tomu probrečela nejeden večer, když k ní přišel akorát přespat po tahu. Měl to pak ráno blíž do školy. Musí něco říct, protože na něho ten její úsměv civí už docela dlouho. Ještě chvíli přemýšlel, až z něj vypadlo: Kondom mám v peněžence na stole, podáš ho?