Krize v Polné podruhé aneb 48 minut 36 sekund versus 5 nočních SMS

Letí to. Ro(c)k. Polná 2007, měl to být revoluční ročník, aspoň jsem to říkal ve vlaku cestou tam. Byl? Byl! Věci mi zacvákávaly do hlavy přesně, jak jsem vždycky chtěl. Pochopil hodně, vyhrál málo. Vždyť už mám největší vítězství dávno za sebou, tak co jsem čekal? Jo možná být trošku hodnější a míň sprostej. Ale každej den není posvícení. Nebo podsvícení? Seděl jsem celých 10 dní v čele a naplnilo mě to hutnou sebejistotou. Vtipkovat přímo z očí do očí přes 10 metrů dlouhý stůl mě bavilo, i když to bylo asi trošku riskantní. Moje citoslovce Mmmmmhhhhh při každým jídle se stalo jakýmsi symbolem na kterej se nezapomíná, takže až mi příště nebude něco chutnat... Mmmmmhhhhh! Nebudu se rozepisovat, abych nebyl obviněn, že jsem nějaká drbna, co neumí udržet tajemství. Byla revoluční a já se měním, už za chvíli...