Pravda je to čemu věříš aneb Strfky-frky vs Scarlett Johansson

Jak tenká je jen ta hranice? Kolik detailů se musí změnit, aby to začlo fungovat? Stačí dobrej kameraman, pěkná hudba a svůdná herečka?
Asi ne.
Pátek 20:01, a na displeji svítí: DISC OPEN vkládám rozviklané dévédéčko a snažím se najít vhodnou pozici na gauči. Lucky Man Films - jo, to můžu. Ještě nikdy jsem nevěděl tolik o filmu, aniž bych ho viděl. Grandhotel, plakát visí, knížka přečtená, tričko jsem držel v ruce. Co jsem taky mohl čekat. Už jsem četl lepší knížky a viděl lepší filmy. Nevím, nějak už od Jedné ruky mi ten Taclík nesedí. Ale za to Plesl byl skvělej (a to ne proto, že má podobný vlasy, jak já!). What's up?...
Pátek 21:45, DISC OPEN, vkládám kýčovité dévédéčko. Novej film Woodyho Allena a v hlavní roli jakejsi stydlivej mladík, hmm... Obarvená Scarlett Johansson, které se daří vžít do role sexy američanky. Ale koukat na 110 minut o ničem, když pak ten stydlivka zastřelí brokovnicí dva lidi a vy pochopíte scénu z 48. minuty, to za to snad ani nestálo.
Sobota 09:15, DISC OPEN, vkládám dévédéčko plné nadějí. Skvělej film. A českej. A stydlivej herec s normálníma vlasama. A zase Klára Issová a Jarda Plesl v pětkrát lepších rolích než v Grandhotelu. Dostavují se obdobné pocity jako z oné neděle. Jo, tak tak bych si představoval sobotní ráno. Hodně štěstí vám všem v hledání vašich osudových filmů. Pravda je to čemu věříš!