sobota, listopadu 10, 2007

Lekavé El

Latentní tenanii mám už delší dobu,
nemrzí mě to však moc,
vím, že Bobek sedá vždycky k Bobu
a tak mám jistou pomoc!

Líbezně zastírám svou slabinu,
ať se nekoukne na mne
uvařím proto ježka na vínu,
snad si ona nevšimne.

Líbám jí,
jo ono to vyšlo,
vykolejí?
dyť jí to přešlo!

Lechtám jí v podpaží,
už jsem zas na koni,
koukám jak se rozpaží
a pak ještě zakloní.

Lesknou se mi slzami
duhovky mé tmavé,
je to přec štěstí, mami,
žádné keře trnavé.

Lůno mi ozáří celý svět,
ruce se klepou,
zůstat takhle několik let,
Ale ne s Pepou!

Jen se mnou!

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

je fakt že na poesii se opravdu těžce reaguje...ale zní to hezky.-)