pondělí, listopadu 30, 2009

Suddenly I see.

Tmou se táhne pomalý kouř z rychlé cigarety před brankou. Sluší mi to, cítím to. Poslední šluk a jde se dovnitř. Teda spíš dolů. Jsem v malém městě s malým prostorem a malými ambicemi. Ňadra mám ale myslím přiměřeně velká. Alespoň podle pozorování kluků.
Po neúspěšné fázi nahánění kluků, když mi bylo čtrnáct, sprchovala jsem se třikrát denně a kradla líčidla starší sestry mi bylo jasný, že to nebudu mít v životě lehký. Zkoušela jsem psát a brečet, malovat a smát se, milovat a křičet. Všechno marné. Nedokazála jsem nikdy přesvědčit sama sebe, že to je to životní křeslo, do kterého padnete a víte, že je to ono. Příjemně vypolstrované, opěradla tak akorát a ta vůně. Jako když sedíte na břehu rybníka, chodidla máčíte ve vodě, foukáte do bublifuku a je vám dobře.
Fotila jsem kýčovitě pokusy o originalitu, natáčela plavání štěněte i autoerotiku. Zkoušela jsem vodku cranberries pít , vegansky jíst a pak blít. Nosila jsem barety, punčochy a chodila naostro. Vkus v literatuře, filmu a hudbě mám ryze zlatý (dle autora blogu). Co z toho?

Leták místní začínající kapely, které zmizel zpěvák mě nezaujal. Napřed. Teď jsem ale tu.

Kluci jsou zarostlí ale sympatičtí. Pokukují, prohrabují si řídké vousy a šibalsky pomrkávají.
Tak něco zkusíme ne? zvolám uskrávajíc druhou dvojku Rulandské šedého, které bohužel bylo opravdu nějaké šedivé. Mít zkušebnu spojenou s vinným sklípkem je zjevně ryze praktické.

Kluci začnou a já se nervozně pohybuju mimo rytmus. Tvářím se profesionálně a trochu sexy. Snad mi to jde. Doufám.

Hey You,
hidden inside me.
Hey You,
looking like fear.

Zkouším se trefovat. Text jsem si měla přinést vlastní. Nic o lásce a žádnou pózu - zněla rada kluků.

My own schi-zo-phre-ni-aaaa - křičím a myslím na všechen ten hnus, co si každý v sobě ukládá a nosí a kterého se nejde jen tak zbavit.

I'm a freak
in a nutshell
I must peek
when I'm naked

Po chvíli bylo ticho. Koukali se na mě. Všichni.
Čekala jsem na jejich reakce a nervózně si dolévala šedé.

Víš, představovali jsme si něco trošku jinýho. Myslím ten text. Jsi pěkná holka.

Už zase. Jsem pěkná holka. Asi si to nechám vytesat na náhrobek.


Já na tom ještě zapracuju. Dejte mi pět minut.

Vychází ven, kde se mezitím hustě rozpršelo. Na nic nečekám, sundávám podprsenku, zahazuju ji do keře a zakláním se. Kapky mi bubnují na prsa zakrytá jen tenkým tričkem. Vzrušuje mě to. Soustřeď se Moniko. Sakra. Po chvíli jsem úplně mokrá. Sebevědomě se vracím do zkušebny. Na mém MacBooku pouštím píseň, přikročím k mikrofonu, roztáhnu ruce, otevřu oči a zpívám...
Pak kouknu na kluky.

Souhlasně na mě mrknou.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

I would also love to see what I want to be :)

P.S. great story

Unknown řekl(a)...

Mně se tohle taky moc líbí..