Konečně ten letní den. Sedadlo v tramvaji je vyhřáté sluncem, ne supervýkonným topením pod ní. Sraz ze základky. Zní to jako výmluva muže ve středních letech, který se chce vyspat se svou první láskou. To já nechtěl. Vlastně jsem ani nevěděl, kdo je moje první láska. Vždycky jsem sám sebe velmi rozrušil, když jsem si představil, že budu hostem u Lettermana a on se mě jako všech zeptá, kdo že byla ta moje první láska. Ticho. Jako po větě: Chci se s tebou rozejít. Kde je ta počáteční hranice lásky? myslel bych si. Častokrát jsem přemýšlel, co bych Davidovi odpověděl. Marně jsem se utěšoval, že si mě nikdy nepozve, přece jen Šípákovi za chvíli také dojdou všichny významné osobnosti. Asi bych si vymyslel tu sympatickou historku o lásce ve školce, pusinkování po obědě, hraní si na doktora na záchodě. Všichni by se zasmáli a byli by spokojení. Teď mě však napadá, jestli ostatní celebrity, co takto odpověděli, k oné historce nepřišli stejně jako já.
Pohladím si zpocený zadek, omluvně se usměju slečně, která mě přitom omylem zahlédla, a rychle z tramvaje ven. Ta cesta ze zastávky do dveří hospody je vždy intenzivní. Jde o to v tak krátkém čase nacpat do hlavy co nejvíc a co nejlepší hudební materiál a zároveň se myšlenkově dostat přesně tam, kam potřebujete, než vás spláchne ten vír po vstupu do dveří. A to není žádné splachovadlo Skrblík, co šetří vodu při splachování po malé. Na vymyšlení vstupního vtipu už ani nezbude čas. To je možná dobře.
Vzpomínky utíkají, pivo teče a já se snažím být pozitivnější než kdy jindy.
Mně přijde, že vždycky, když s tebou mluvím, tak ze mě děláš debila.
Promiň.
Vlastně mi to není líto. Asi bych jí chtěl něco říct na to, že svůj neustále depresivní život žije po hospodách, kde si objednává kanálové víno do komunistických skleniček, vykuřuje k tomu cigarety jakýchkoli značek, přibrala za 5 let 20 kilo, má staršího přítele a budou spolu bydlet.
Promiň. Jdu se vychcat!
Víš, jak jsem tě v šesté a sedmé zbožňovala?
Ne.
Záchod je hnusný a já přemýšlím, jestli by ona zmínila u Šípáka mě. Asi ne, na to je moc ustrašená. Určitě by řekla toho svýho vyholence s bytem.
Panák. Druhý. Jasně, že přijdu na tvou celovíkendovou párty. Výbornej nápad.
Vysvobuzující zpráva - Jsme v altanku v parku. Prijd fist.
Kluci sobě.
středa, června 09, 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
měníš se k nepoznání...běž raději za klukama, užívat si tu vaší podivnou zábavu..jako třeba volání slavným osobnostem s následnou analýzou, proč to dotyčná "celebrita" zvedla...
Milý Anonymní, otázkou možná je, jestli se vážně měním, nebo mě jen neznáš. Každopádně zrovna onen telefonát/analýza/celý večer byl opravdu velmi povedený, takže mi asi nezbyde, než poslechnout tvé jistě upřímné rady.
Máš pravdu, neměníš se. To jen já měla snahu idealizovat si tě, vždycky jsi byl takový.
Analýza byla povedená.
Okomentovat