Tak jsem jela. Do talošky. Proč? Protože většina lidí mýho věku před deseti rokama neřešili zápočty, menzu a diplomku. Šli hezky hned po učňáku do roboty. Kromě toho, že přišli o tu zvláštní fázi mezi dětstvím a dospěláctvím, plnou polovičaté zodpovědnosti, poloprázdných půllitrů a hledání té druhé půlky, taky většinou neumí anglicky. Dřív nebo později všem dojde, že té zodpovědnosti moc nedali, půllitr většinou dopili a druhý půlky ani neexistujou. Jen víc nebo míň zakřivený celky, který do sebe po nocích úporně narážejí s touhou spojit se v jeden a pak od sebe zklamaně odcházejí, jen s dalším čerstvým kráterem na povrchu. Tak nějak si představuju, že to funguje. Další vztah, další náraz, další modřina. Asi proto ty první vztahy bývají tak zásadní. Neporušený celky, co do sebe musí narazit hodně tvrdě, aby zanechali tu první prasklinu, která to těm dalším usnadní. Abyste se ale stali půlkou, to by do vás muselo narážet hodně celků a všechny z jedné strany, což už je pořádný násilí. Nejsem pesimistka, ani cynická, jen mám už pár nárazů za sebou.
Tak jsme jeli. Do talošky. Dva kluci s učňákem, bez angličtiny, ale s celkama pevně přivázanýma k sobě snubákem. No a pak já, s titulem, angličtinou a s čerstvou modřinou.
Střih.
Máme třetí karafu a já se snažím vysvětlovat svou Antipůlkovskou teorii. Kluci se smějou a chtějí vidět tu mou modřinu. Co jinýho. Nesnáším tyhlety sexuální rádoby fórky. Zvlášť od ženáčů. Slibuju jim, že za pár dalších karaf o tom pouvažuju. Musíte je dycky udržet v očekávání. Nechat jim to světýlko naděje. Najednou zhasli světla tady a nějací studentíci u toho stolu v rohu začínají zapalovat svíčky. Týpek, co vypadal jako drupiho syn vytáhl kytaru, kudrlinku co mu padala do očí zahrnul za ucho a začal něco drnkat.
Jestli začne hrát Malý, křehký kozy, tak Vám tu modřinu ukážu hned. Kluci můj vtip nepochopili. No tu od drupiho ne, jak tam zpívá Kóozi píkolá e frádžilé... Kozy naštěstí nezahrál. Mrkl na mě a rozjel takovou tu klasiku. Tu, kterou hrajete, když potřebujete rychlý body od holek. Takovou tu, která začne dávat smysl, až vás ten borec snů opustí. Začal zpívat jakýmsi ustrašeným, rádoby citlivým hláskem a já se neudržela a vyprskla smíchy. Udiveně na mě koukl, ale nenechal se rozhodit. Only know you've been high when you feeling low, only know you love her when you let her go, ... Jel si to svoje. Holky okolo nevnímaly svoje pootevřený ústa, oči se jim začaly lesknout a visely mu na každým dalším rýmu, kterej byl tak pravdivej. Drupiho kámoši pak nasávali rychleji než před tím a snažili se nemyslet, na to kdy naposledy nechali nějakej úžasnej celek go. Trošku mi bylo líto, že jsme nezůstali na hotelovým baru.
Nevím, kolik dalších karaf jsem potřebovala, ale teď sedím vedle drupiho, hlavu mám na jeho ramenu a ptá se mě, jakou chci zahrát další. Ledrgou, utrousím. Dá mi pusu do vlasů a hrábne do strun. Po pár vteřinách cítím, že to na mě jde. Koukne mi do očí a už brečím. Já, zrovna já tady brečím na rameni nějakýho taliána, kterýho jediný přednosti jsou kytara a krabička kondomů, kterou má vždy po ruce. Já, zrovna já brečím kvůli nějakýmu blbýmu poslednímu celku, kterej měl hezký břicho a uměl líbat. To se už ale blíží refrén, který přerušuje můj tok myšlenek a já začnu vyřvávat: Jů ounly níííd d lajt ven ic béérniing lou, ounly mis d san ven it starc tu snou, ounly nou jů lav héér ven jů let héér gou. Ounly nou jůf bín háj ven jůr fííling lou, ounly hejt d roud ven jůr misink houm, ounly nou jů lav héér ven jů let héér gou! END JŮ LET HÉR GOU!
Žádné komentáře:
Okomentovat