Karlův svět 4

Vylekaně pozoruji kočičku, jak vybíhá ven ze záchodu a usedám na zahřáté prkénko. Mám asi trošku úchylku, ale když si sednu na prkýnko, tak se mi nejlíp vyčistí hlava, všechno si to tam pěkně uspořádám, jak v knihovně. všechny myšlenky pěkně pod pořadovými písmeny. Pak stačí jenom sáhnout do příslušného regálu a vytáhnout onu hledanou!

Spokojeně vycházím ze dveří a tu do mě málem narazí Anička.
Tys nespláchl ty prase?
No já jsem, víš, nepoužil...
Co to kecáš?Okamžitě tam bež spláchnout! Fuj!
Ajajaj! Jdu spláchnout neexistující exkrementy a vracím se rozhozen k Aničce. Nedůveřivě si mě prohlíží, ale nakonec se mi omlouvá, že to asi trošku přehnala, ale že se ráno rozešla s jejím přítelem. Moje šance jsou asi teda vyšší, pomyslím si. Anička vytahuje sešit a podivuje se nad tím, že já s sebou nic nemám. Chci jí to vysvětlit, ale do pokoje vstupuje Aniččina mamka s dvěma hrnky čaje a přáním, ať se nám pěkně učí. Já čaj nepiju!, jen tak mimochodem prohodím. Anička dělá, že nic neslyšela a pochutnává si na vydatných doušcích. Konečně začínám s intenzivním vysvětlováním. Natahuji ruku, abych ukázal kam působí ta odporová síla a Anička mi ji jen tak mimochodem pohladí. Pohledem uhýbá. Přisedá si ke mně a zjevně nevnímá, co se jí snažím říct.
Miluješ mě? vybafne na mě.
COŽE? Vždyť tě skoro vůbec neznám a...
Ne?Ale já bych tebe NIKDY nemilovala! přerušuje mne
Aha..hmmm... můžem pokračovat?
Neodpovídá. Přisouvá svou hlavu k mé. Chce mě políbit. Cítím její vůni. Přivírám víčka a špulím lehce rty. Ta chvíle trvá dlouhé vteřiny. Kdy už se konečně dotknou mé rty jejich?!
Je to sopel! Myslela jsem si to! Fuj!, probírá mě z přemýšlení.
Uhrančivě na mě zírá a zvlášť na pravou část mého nosu.
Máš tam sopel, chápeš to?!
Jo chápu to. Omlouvám se, že sis musela vytrpět pohled na můj hlen! Naschledanou slečno Odporná!
Odporná? Já jsem krásná!!!
Ty vůbec nevíš, co to krása je! Krása není to, jak vypadáš nalíčená a upravená se zrcátkem v ruce! Krása není přirozený hezký ksichtík. Krásu nemůžeš nikdy posoudit ty! Krásu může poznat jenom ten, kdo miluje! Jenom ten může být obklopen krásou své milované dvacetčtyři hodin denně, ať už je Ona upravena nebo ne!
Shazuju židli, na které jsem seděl a odcházím. Doprdele!