Karlův svět 5

Tak už víte, jak jsem se dostal do toho autobusu... Sedím a nasraně přemýšlím. Holky jsou svině, bez výjimky! Využít a odhodit, jo a ještě mezitím zkritizovat. Jak to mají gayové jednoduchý. Nosí si pohodlný boxerky a příjemně uplý trička, kvůli nagelovaným vlasům jim nikdo neřekne Šampóne, vědí jak se ten druhej může cítit. Přece jenom je toho spojuje spousta už od přírody. Možná to tak aji příroda chtěla, aby se páry tvořily ryze ze stejných pohlaví, jenom to blbec Adam popletl a jak to teďka dopadá. Kretén! Proč nám to udělal. Do autobusu nastupuje slečna, tak 20, a kluk s holkou zhruba v mým věku. Slečna si k všeobecnému překvapení sedá vedle mě. Kluky v mých letech dělím na čtyři skupiny podle toho, kam se dívají když k nim přisedne taková slečna - kalhotkáři, podprsenkáři, očaři, okenáři(moderně se jim říká homosexuálové). Hrdě se hlásím k třetí skupině, a tak jsem neváhal a pokukoval jsem po jejích zorničkách. Konečně přestávám pozorovat slečniny zřítelnice a všímám si, že si za nás sedli ti dva v mých letech. Asi nadcházející pár. Aspoň jeden z nich by si to asi přál, ale nedokážu odhadnout který. Klučina (říkejme mu Mirek, protože je to nečestné a nesportovní) působí stydlivým dojmem a holka (říkejme jí Hanka, protože se tak fakt jmenuje) je oblečena ve stylu bujarých 70. let s řetězem místo pásku. Vyzývavě rozepíná svou koženou bundu v barvě smrti a Mirkovi nezbyde nic jiného než se zabořit pohledem do jejích předností. Byly tu před něho vystaveny jako podpultové zboží, které se jen tak neodmítá. Mirek byl ale přece jenom stále trošku vyjuchaný a zkoprnělý, Hance nezbylo nic jiného než ho pobídnout, aby se trošku uvolnil. Mirka naučila poslušnosti maminka už během jeho prvních šesti neděl, a tak mu nedělalo problémy plnit rozkazy. Roztáhl své dlouhé nohy do zajímavého véčka, za které by se nemusel stydět leckterý herec filmů, které se vysílají po desáté hodině večerní. Byl zjevně spokojenější i když díky tomu byla Hanka pěkně přimáčklá ke zdi. Mirek se snažil ještě víc uvolnit a tím pádem ještě víc zmáčknout Hanku, ale jen sebou lehce cukl a hned se zastavil a zůstal v nepřirozené pozici. Taky jsem to slyšel. Známý to zvuk. Něco mezi lupnutím, prasknutím sáčku a syčením hadice s vodou. Plyny jsou rozpínavé, to vím už od šesté třídy. Pohybují se všemi směry stejnou rychlostí, tudíž ke mně dorazil zanedlouho. Párkrát jsem si nechtíc přičichl a začal jsem nápadně kuckat. Tou dobu už se pan Plyn dostal i k Hance a ta jen ucedila:"To ses uvolnil až trochu moc, ne?" Mirek se hanbou málem propadl na podvozek autobusu. Jo nemáme to lehký.