J + KS + HTU - final series

Řeknu vám to stručně. S Alčou se ten večer zdál překrásnej. Všechno se dařilo. Umělej prst držel a ani moc nesmrděl. Rozcuchanej kluk pořád seděl sám. Hrál si s něčím pod stolem. Doufal jsem, že to není část jeho těla. Uff, nebyla. Ten druhej kluk, co seděl sám, někam odběhl a pořád se nevracel. Alča povídala a já jsem povídal a ona povídala a pak už jsem já nepovídal a bylo ticho. To ticho, který si vždycky tak užívám a vím, že ostatní ho nesnáší. Mlčet a naslouchat jen dvěma střídajícím se dechům.
Obličej měla úžasně nedokonalý. Připomínal nějakou reliéfní mapu s všelijakými výstupky, které jen čekaly až se jich konečně začne někdo s láskou dotýkat. Jasně, že ten někdo měl být Borek. Pohoří to věděly, já jsem to věděl, jen jsem všichni váhali, jestli to ví i Alča.
Nevěděla! Ona to nevěděla a ani to nechtěla vědět. Ach jo! Co ach jo - kurva!
Venku byla nějaká nehoda a přijela sanitka. Alča hned zpozorněla a utíkala pomoct. Ze sanitky vystoupil snědý mladík s vlasy nagelovanými do všech osmi světových stran. Něco tak úžasně okázalého jsem ještě neviděl. Pohledem propichoval zem,jak z amerického seriálu. Výraz permanentního nasrání byl v tváří ztvárněn dokonale. Zdvihl ostravsko-uhelné oči a koukl na Alču. Odhodil brašnu, běžel k ní s táhlým výkřikem:"Alčoooo!" A Alča se k mýmu velkýmu překvapení rozběhla taky a její výkřik na toho mladíka byl:"Feroooo!" Po pěti minutách jsem se dozvěděl, že spolu chodili asi 5 let a že ji Fero podvedl, ale že mu odpustila a že se omlouvá, ale se mnou to asi nevyjde.
Byl jsem na dně, ale tomu klukovi, co odběhl, tady právě asi někdo srazil slečnu a na toho rozcuchanýho se asi vysrala.
Až konečně všichni odešli nebo odjeli, zůstali jsme tam stát. Já, Karel a smutnej Honza. Tři kluci, co je slečny opustily. Stáli jsme tam, jak tři stromy, co je uřezali v polovině kmenu. Stromy, co nemají žádný smysl, žádnou budoucnost a žádný list či květ. Stromy, co jen zavazí, ostatní na ně nadávají a jsou k ničemu. Jen vysávají energii pro ostatní a přitom jsou bez koruny, bez budoucnosti a beze smyslu.

TAK TAKHLE JSME SI PŘIPADALI!