Pátek, 12. října - pokus o whitmanovské stebélko trávy

Vidět víc a slyšet méně.
Lechtat, mrkat, čichat, usmívat se.
Ležet ve vlastní sebejistotě a vžívat to.
Jen krásu pocitů si brát.
To vše je ztraceno a pryč.
Místo toho prázdná nicota a láhev k tomu.
Sáček s dírou uprostřed kudy vytéká vše podstatné.
Vše, co chci a musím mít.
Bez čeho nemůžu žít.
Mi vytéká napospas pryč, jinam.
V ruce záplatu na to zas jen tak koukám.
Utěším se znovu bude dobře.
A když ne?
Tak sáček roztrhnu docela a bude klid.
Hnusný a nekončící klid.
Ale přece vše k němu směřuje.
Tak to má asi být. Ten nahoře by ale potřeboval zbít!
Naučit se pár důležitým a nestárnoucím věcem.
Co mu pomůžou líp řídit tuhle křižovatku.
Jenže si nevidí za špičku nosu a tak na to sere.