Slýchávám toho poslední dobou dost. Připomínky ohledně tvrdohlavosti a dalších charakteristikách mých nechám na jindy. Docela mě zaujalo, že prý nejsem schopen cokoliv říct, napsat, vyjádřit, bez toho aniž bych přidal pokus o nějaké zastření svým pseudohumorem. Takto, že skrývám svou pravou nudnou osobu a snažím se jí obalit v těchto nesmyslných slovech navíc a prý už je to trapné.
Srovnával jsem si to a asi je to pravda. Takže vážně. Třeba někoho potěším.
V poklidu leží na pohovce, oknem prostupují měsíční paprsky. Se zavřenýma očima nemůže usnout. V mysli stojí nad propastí. Skočit a být sama, vrátit se a zůstat nepochopena? Co je lepší?
Chtít ovlivnit ostatní, pomoct jim a přitom nevědomky změnit sebe. To určitě není ta správná cesta.
Nezavěšujte úplně, konec v nedohlednu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
jo no mé výčitky jsou až moc nepodstatné.-)asi se to budu muset naučit formulovat jako jiní
Okomentovat